Obři zde mají dokonce i své vlastní muzeum (Maison des Géants - Dům obrů) a hlavně každoročně na konci srpna velkolepou čtyřdenní veselici, při níž k radosti desítek tisíc návštěvníků v ulicích tančí, bojují i se žení.

"Obři zde mají velmi dlouhou tradici sahající až do středověkých dob," řekl ředitel Domu obrů Laurent Dubuisson. Ten patří k největším znalcům historie těchto několik metrů vysokých figurín z proutí, dřeva a látky. Ty ve velkolepých průvodech provázených historickými kapelami či alegorickými vozy nosí na svých bedrech vybraní borci.

Prestižní povolání

Toto "povolání" patří mezi obyvateli Athu ležícího jen pár desítek kilometrů jihozápadně od belgické metropole Bruselu za velmi prestižní záležitost. "Dědí se to po generace," zdůraznil Dubuisson. Je tomu tak i přesto, že i ten nejlehčí z obrů váží něco kolem 120 kilogramů.

Tento náklad si pak na sebe musí nosič naložit a několik minut s ním vydržet jít nebo předvádět nejrůznější povyražení, jako tance či nacvičené scénky. Po chvíli ho pak někdo z týmu vystřídá.

Pravidelně na sobotu během čtyřdenní srpnové veselice připadá kromě svatby obra Goliáše s jeho partnerkou i jeho souboj s Davidem. Tím je většinou malý, osmi- či devítiletý chlapec, který má jen jeden pokus, aby ho míčkem trefil do malého otvoru, který nosiči používají ke sledování cesty. Když se mu to podaří, pak bude mít město po celý příští rok štěstí.

"Poslední tři roky se ale bohužel nezadařilo. Některé děti to dost oplakaly, snad to letos dopadne jinak," podotkl ředitel, kurátor a velký znalec obří historie Dubuisson.

Tento souboj má rovněž dlouholetou tradici, přičemž z generace nosičů na další se dědí i dialog, který před bojem Goliáš s Davidem vedou. "Ani my už mu pořádně nerozumíme. To víte, je to ve staré francouzštině, a navíc jak není psaný, tak se to občas různě 'ohnulo' k nepoznání," řekl Dubuisson.

Zimní spánek

Nyní však obři mají "zimní spánek", který vlastně trvá s výjimkou několika dní před a po srpnových oslavách celý rok. Jejich díly jsou totiž složené v "tajném skladě" v místní knihovně, kam až na výjimky místní kustodi nikoho nepustí.

Masivní hlavy a korpusy obrů, Samsona, Goliáše a několika dalších, tak teď odpočívají pod bílými plachtami, aby se nezaprášili a nezničili. Jde totiž o několik set let staré výtvory, u nichž se sice vyměňuje oblečení či se nahradí poškozené pruty a dřevo, z nichž jsou vytvořené, ale to hlavní - hlavy - zůstává zachováno od svého vzniku. "Sem se nedostanou ani místní," řekl při odhalování gigantů s významným pokynutím hlavy ředitel Dubuisson, který je na tradice svého města zjevně opravdu pyšný.

Ath a jeho sedm obrů mají sice v Belgii zřejmě největší tradici, ale ani zdaleka není v tomto sám, a to nejen v Belgii.

"V Belgii odhadujeme množství obrů na asi 1500, na severu Francie, což je kousek, na nějakých 550. Nějací jsou v Nizozemsku. Hodně jich je ale ve Španělsku, kde jich je více než 2000, nějací jsou i v Itálii, Portugalsku, pár v Rakousku a Británii. Celkem je v západní Evropě tak kolem 5000 obrů," připustil ředitel Domu obrů, který neopomněl zdůraznit, že tradiční průvod z Ath zařadilo na svůj seznam nehmotného dědictví i UNESCO.

Jím vedené muzeum, které je přístupné celý rok, vzniklo v roce 2000. Od té doby každoročně přivítá kolem 10.000 lidí. K vidění jsou zde plakáty, popis výroby obrů, nákresy jejich hlav i multimediální prezentace, v níž se návštěvníci mohou seznámit krom jiného s obřími konkurenty z jiných koutů světa.