Jejich sílící obliba a počet fanoušků poté, co se teprve před osmi měsíci daly dohromady, ukazuje, jak si populární kultura nachází cestu v Barmě; zemi sešněrované vládou vojenské junty, jejíž moc podle předpokladů příští měsíc ještě posílí první volby konané po dvou desetiletích - a předem považované za zfalšované.

Úspěch skupiny ale zároveň ukazuje omezení, jemuž je vystaveno umění pod vojenskou vládou. Prorazit v Barmě totiž vyžaduje víc, než jen oblíbené písničky. Znamená to vyhnout se politickým tématům, která by se nabízela, a přijmout neustálé zásahy a cenzuru úřadů.

"Přestaňte mluvit a začněte tancovat," zpívá Wei Hnin Kchin, fanouškům známější jako Tricky, v jedné z písní Tiger Girls. "Boky pohni, ústy nehni."

Zpěvačky v Barmě jsou tradičně konzervativnější a opatrnější, jen zřídka se odchýlí od obehraných romantických balad. Kostýmy si pečlivě vrství tak, aby ani náhodně neodhalovaly příliš mnoho kůže. A texty zpívané prakticky vždycky v barmštině nejeví žádné západní vlivy.

Pro Tiger Girls to ale neplatí

Ačkoli na vystoupení Tricky, Baby, Chilli, Electro a Missy v Rangúnu není nic politického ani pobuřujícího, už samotný fakt, že se snaží nabourávat konvence, je velmi vzácný v zemi ponořené do kulturního limba během 48 let trvající vojenské vlády. A navíc nejsou samy. Další hranice testuje hiphopový umělec Tha Sou, z jehož posledního alba zakázali barmští cenzoři rovnou devět písní z dvanácti.

V galeriích v komerčním hlavním městě Rangúnu se čím dál tím častěji konají umělecké výstavy, z nichž některé mají skrytá politická poselství. "Pořád se snažíme najít vlastní cestu," říká Tchike Tchike ze skupiny Tiger Girls, která vystupuje pod jménem Electro. "Někteří fanoušci ale nechápou směr, který jsme si vybraly," dodává.

Kapelu dala dohromady australská manažerka Nicole Mayová, která nejprve zveřejnila inzeráty, že hledá vhodné dívky do nové kapely a ze zhruba stovky zájemkyň vybrala konečnou pětici. Zkoušet začaly v únoru a v dubnu měly první vystoupení na hudebním festivalu pod širým nebem, kde jejich debut sledovaly tisíce diváků. Ti nejdřív trochu nevěděli, co si počít s mladými dívkami zpívajícími texty ve směsi angličtiny a barmštiny v rytmu silně ovlivněném americkým hiphopem.

Vzor pro mladé

"Dav nevěděl, co si má myslet, protože Tiger Girls jsou velmi novátorským konceptem dívčí kapely v Barmě," řekla Mayová. "Doufejme, že se stanou vzorem pro další mladé lidi," dodala.

Prorazit se snaží také rangúnský kreslíř Ai Pchi Ťe, který se ale nakonec uchýlil k autocenzuře, aby přežil pod přísnými pravidly junty. "Děláme tohle už dlouho a jsme si vědomi všech překážek, a tak se automaticky cenzurujeme hned od začátku. A to není dobře," řekl.

Umělci v autoritářských státech jsou součástí dlouhé tradice pokoušení politických hranic. Útlak a cenzura pak často dílům dodaly přitažlivost pro zahraniční publikum. Čínské malby s politickými podtóny se tak prodávaly na zahraničních aukcích za miliony dolarů a filmy zakázané nervózními komunistickými režimy často sklízely v cizině ocenění.

V Barmě byly vtipy, divadelní hry a kresby způsobem, jak prosazovat společenské změny během britské koloniální nadvlády v letech 1824 až 1948. V 80. letech minulého století během represivní diktatury generála Nei Wina univerzitní časopisy publikovaly básně a ilustrace se skrytými politickými prohlášeními, čemuž byla později učiněna přítrž. Dnes se pro každou píseň, knihu, komiks i jakýkoli jiný chystaný umělecký počin vyžaduje schválení cenzorů, kteří vyškrtají politická poselství či kritiku autoritářského režimu.

Ale stále jsou tu tací, kteří pokoušejí hranice - jako třicetiletý hiphoper Tha Sou, jehož písně často vyvolávají hněv cenzorů. Povoleno mu nebylo například zpívat píseň nazvanou "Vodo, elektřino, prosím vrať se", protože to je velmi citlivé téma v zemi sužované častými výpadky dodávek proudu.