Na začátek se hodí stručně zmínit historii tohoto kraje. Alsasko v minulosti patřilo střídavě Německu a Francii. Snad každý zná spory o Alsasko-Lotrinsko, o které po první světové válceNěmecko přišlo, avšak v době druhé světové války už bylo zase jeho součástí. Samotná alsaština je dialekt němčiny a německost se projevuje i v náboženství – převládá římské katolictví, ale protestantství nijak nezaostává. O kuchyni ani nemluvě.

Ještě před první plánovanou zastávkou v lázeňském městečku jsme se podívaly do prostorMuseum Sinsheim, což je muzeum letectví s mnoha artefakty, například venku pod širým nebem lze zhlédnout sovětské modely či modely Air France.

Museum Sinsheim.

Baden-Baden. Příjemně mě překvapilo tohle domácké městečko, největší lázeňské město Německa. Můžete se zde pokochat starými muzejními díly, projít se parčíkem nebo zavítat do oněch lázní. Na našem štrasburském ubytování se podepsal vliv čínský, a to přímo čínské Feng-šuej. Byl to čtyřpatrový tříhvězdičkový hotel, v jehož prvním (kovovém) patře se nacházel i náš pokoj. Pokoje s odpovídajícím komfortem a wi-fi připojením zdarma. Ve městě se však dá sehnat i levnější a méně vybavené, přesto stále vyhovující ubytování.

Alsaská vinná stezka

Po výtečné francouzské (sladké) snídani jsme se vydaly na La route des vins, Alsace, tedy česky po alsaské vinné stezce. Vede zhruba od Marlenheim přes Štrasburk, Barr, Sélestat,Colmar, Cernay po Thann. Je charakteristická obrovskými vinicemi, hrázděnými domy, zříceninami hradů, jízdními koly a čápy. Colmar je rodištěm architekta Bartholdiho, který navrhnul Sochu Svobody. Dvanáctimetrová zmenšenina této sochy vítá turisty při vjezdu do města. Za zmínku stojí i místní Dům hlav, dominikánský kostel či Bartholdiho muzeum – původně architektův rodný dům, před nímž stojí socha Nositelů světla. Čtvrť La petite Venise (česky Malé Benátky) jsme porovnávaly s pravými Benátkami. Tyto chudé gondoly, mosty a lampy však neměly šanci.

Zmenšenina Sochy Svobody.

V Kaysersbergu nás nejvíce zaujal vánoční obchůdek. Nejen kvůli příjemnému chládku uvnitř (teplota vzduchu se pohybovala po celý výlet kolem třiceti stupňů Celsia), ale především kvůli postavičkám, ozdobám a dalším maličkostem nejrozmanitějších materiálů, velikostí a barev.

Riquewihr, město obehnané středověkými hradbami, to byl v našem podání Schweitzer a čáp. Ten mezi nás zavítal přímo na autobusovém parkovišti. Doktor Albert Schweitzer založil v dnešním africkém Gabonu nemocnici a v roce 1952 získal Nobelovu cenu za mír.

Čáp v Riquewihru.

Ještě něco k jazykům. Snahy o využití mých dorozumívacích schopností patřily spíše k vtipnějším zážitkům. Vždycky jsem byla ráda, když jsem jela někam, kde se domluvím. V německy mluvících zemích to byla katastrofa, ale ve Francii to bylo ještě horší. Ráda bych těm sympatickým Francouzkám a ještě sympatičtějším Francouzům odpovídala v jejich rodné řeči, ale bohužel. Anglicky se mi tady mluvit nechtělo, Francouzi sami ani anglicky příliš neuměli (nebo to zdárně předstírali), Alsasané se totiž specializují spíše na němčinu, a to já zase ne. Tak jsem na ně mluvila italsky, jenže oni mi nerozuměli. Tudíž většina návštěv obchodů a krámků probíhala stejně – příchod, bonjour, tiché okukování, případně tiché placení u pokladny, tichý odchod.

Jedno z hlavních měst Evropy

Štrasburk – jeden z hlavních cílů našeho výletu. Zajímavých pozoruhodností je tu hned několik. V prvé řadě musí každý návštěvník vidět monumentální katedrálu Notre-Dame de Strasbourg s jednou nedostavěnou věží. Detaily gotické fasády jsou neuvěřitelně propracované a opravdu krásné. V nějaké z dob, kdy „La petite France“ („malá Francie“) patřila Německu a sídlila zde spousta prostitutek, se z tohoto místa začaly šířit pohlavní nemoci. Němci se chtěli špatné pověsti zbavit a začali místo takto přezdívat. Název se ujal, jen prodejné ženy zmizely a dnes tu můžete absolvovat příjemnou procházku.

Notre-Dame de Strasbourg.

Uspokojeni budou i milovníci sochařství – na La place de Gutenberg se sochou známého tiskaře nebo na Náměstí Kléber se sochou Jean-Baptisty Klébera. Ten se ve Štrasburku narodil a byl generálem Napoleonových vojsk ve výpravě do Egypta.

Po večeři následovalo večerní juchání ve Štrasburku (jak to nazval náš pan průvodce), které jsme zakončili srazem před nádražím. I k této stavbě patří pár zajímavostí. Stará budova je jaksi „zakonzervována“ v obalu novém, modernějším a průhledném.

Místo, kde se setkává celá Evropská unie

Den poslední, po naskládání všech zavazadel do kufru autobusu a posledních maxi nákupech v blízkém marketu, jsme od našeho hotelu dojely tramvají před synagogu na Place de la republique.

Za 9,20 eur (pro mladší osmnácti let a studenty do pětadvaceti za 4,80 eura) strávíte sedmdesát minut plavby na vyhlídkové lodi přes l´Ill. Je to super zážitek, ještě lepší s odkrytou střechou, můžete mávat lidem na mostech nad vámi, nazpět vám zamávají i jeptišky. Výklad je individuální, každý pasažér si ve sluchátcích může zvolit z dvanácti světových jazyků (čeština samozřejmě chybí, ne však například korejština, alsaština či esperanto) a pro děti nebo méně zdatné jazykáře jsou k dispozici tak zvané „dětské výklady“ namluvené opravdu přímo dětmi. Dětská je tu však jen francouzština, němčina, angličtina a italština.

Pohodlně usazení v autobusu a celí nažhavení jsme pak krátce zastavili před Conseil de l´Europe (Rada Evropy), jeli kolem Palais des droits de l´homme (Evropský soud pro lidská práva) a pak se převlékali „do slušného“ v autobuse zaparkovaném asi dvě stě metrů odEvropského parlamentu.

Evropský parlament ve Štrasburku.

Atmosféra Parlement européen ve Štrasburku byla odzbrojující. Na galérce jsme poslouchali překlady z angličtiny, němčiny, italštiny a maďarštiny na právě probíhajícím zasedání europoslanců. Večeře s paní europoslankyní byla výtečná, s alsaskou kuchyní jsem se skamarádila vlastně ihned a stejně dobrý pocit jsem měla z celého výletu po příjezdu domů.