Nejlepší zvládli trať za něco málo přes dvě a půl hodiny. České Budějovice jsou podle organizátorů jediným místem v Česku i ve střední Evropě, kde se takový maraton v uzavřeném prostou běhá. Při premiérovém klání v loňském roce se na startovní čáru postavilo na 85 závodníků. Dnes dopoledne se s více než dvaačtyřicetikilometrovou tratí odhodlalo poprat 91 běžců, mezi nimi 11 žen, což bylo dvakrát tolik co loni. Startovní listina byla tentokrát plná už tři měsíce před startem. Mezi účastníky byli jak elitní závodníci s osobními rekordy pod dvě a půl hodiny, tak i ryzí nadšenci, nejenom z jihu Čech, ale z celé republiky. Nechyběli ani maratonci ze Slovenska, Rakouska, Maďarska a Francie. Jako první proběhl cílem v čase dvě hodiny 38 minut Daniel Orálek z AC Moravská Slavia Brno, český šampion v běhu na sto kilometrů, který budějovický podzemní maraton běžel poprvé. "Nejhorší byly problémy s žaludkem, které jsem měl hned po dvacátém kilometru. Byla to největší krize a špatně mi bylo až do konce. Musel jsem kvůli tomu zpomalit, jinak by byl čas lepší. Trochu mi vadily i ty ostré zatáčky, protože jsem vyšší," řekl novinářům vítěz, který už dokončil kolem 40 maratonů. Druhý skončil domácí Karel Krejčí, třetí byl Milan Adamec z Vyškova. Loni zvítězil tehdy padesátiletý František Tík z Vodňan na Strakonicku, který trať zvládl za dvě hodiny a 51 minut. Běžci museli na parkovacím podlaží o rozloze jeden hektar zdolat 63 okruhů dlouhých 666,66 metrů a startovní úsek dlouhý 195 metrů. V každém kole je čekalo osm zatáček, k dispozici měli občerstvovací stanici s vodou, iontovými nápoji, banány a namočenými houbičkami. Po každém proběhnutí cílem viděli na velkoplošném plátně svůj průběžný čas, pořadí a počet zbývajících kol. "Na takto jednotvárné trati totiž závodníci těžko dokážou spočítat, kde vlastně jsou," podotkl Novák. Nejstarším účastníkem závodu byl jednasedmdesátiletý Zdeněk Kopecký z Českých Budějovic, pro něhož to byl už 251. maraton. Nejmladším borcům bylo 28 let. Oproti klasickému maratonu se vytrvalci nemuseli potýkat s převýšením a nerovnostmi. Netýkaly se jich ani rozmary počasí, měli zajištěnou stabilní teplotu 12 stupňů a dobré větrání. Jediným omezením tak byl nízký strop. Kvůli němu nedoporučovali organizátoři start lidem vyšším než dva metry. Někteří urostlejší běžci se proto vyzbrojili čepicemi s kšiltem, aby nízký strop neviděli. "Ale ani závodníci menších postav si nemohou v cíli dovolit příliš zdvihat ruce nad hlavu. Na druhou stranu je faktem, že mnohým borcům po více než čtyřicetikilometrovém běhu na zdvižení rukou síly už nezbývají," podotkl Novák.