Před civilizací zůstal komplex teras a chrámů, vystavěný z přesně opracovaných kvádrů bez pojiva, skryt až do 24. července 1911, kdy ho znovuobjevil Američan Hiram Bingham a nazval ho Ztraceným městem Inků.

Skoro 20 let na seznamu UNESCO

Dnes patří Machu Picchu, od roku 1983 zapsané na seznamu světově chráněných památek UNESCO, k nejznámějším turistickým atrakcím (počet návštěvníků ale vláda omezila na 1800 denně) a před čtyřmi lety ho lidé v mezinárodní anketě zařadili na seznam sedmi nových divů světa. Magickým místem dělá Machu Picchu nejen divukrásná příroda, ale i několik otazníků kolem jeho historie.

Machu Picchu jako div světa

zdroj: Profimedia

zdroj: Profimedia

Například to, proč ho Španělé při dobývání Peru neobjevili, když leží jen asi 100 kilometrů od někdejšího hlavního města Incké říše Cuzka, ovšem v nadmořské výšce asi 2400 metrů nad kaňonem řeky Urubamby. Ale právě díky tomu, že ho dobyvatelé nenašli, a tudíž nezničili, mohlo Machu Picchu počátkem 20. století vydat svědectví o dovednosti jedné z nejvyspělejších předkolumbovských civilizací v Americe.

Venkovské sídlo panovníka, posvátné místo, nebo pevnost?

Nikdo už se nikdy nedozví, k čemu sloužilo. Záznamy z doby jeho vzniku totiž neexistují, Inkové zřejmě neměli písmo, používali uzlíkové kipu k záznamu kvantitativních údajů. Mohlo jít o venkovské sídlo panovníka, posvátné místo či pevnost. Objevily se též teorie, že šlo o jakousi zemědělskou testovací stanici říše, neboť množství plodin, jež se dalo na tamních terasách pěstovat, by tisícové město neuživilo. Terasovitá políčka však skýtala odlišná mikroklimata pro různé plodiny.

Navštivte také Limu

zdroj: Profimedia

zdroj: Profimedia

Velkým otazníkem zůstává, proč Machu Picchu jeho obyvatelé opustili. Předpokládá se, že zhruba 170 domů na zastavěné ploše 530 krát 200 metrů obývalo přes 1000 lidí. Archeologové ale našli kosterní pozůstatky jen asi dvou stovek osob. Spekuluje se, že se obyvatelé Machu Picchu stali obětí válečného konfliktu či epidemie nějaké nemoci. Odejít mohli také ze strachu před hněvem bohů, když pukly zdi tamních chrámů.

Japonci hrozí sesuvem

Machu Picchu totiž leží na křížení geologických zlomů. Před pár lety přišli Japonci s hrozbou, že památce hrozí sesuv. Podle českých geologů provádějících tam průzkum od devadesátých let se skalní bloky na Machu Picchu pohybují za rok nejvýše o desetiny milimetru. Sama plošina, na níž Inkové město postavili, vznikla zřejmě sesuvem hory při silném zemětřesení, jež tak kdysi Inkům připravilo i stavební materiál v podobě horninových bloků.

Potenciálním zdrojem menších sesuvů na Machu Picchu mohl být podle českých vědců také incký vodovod přivádějící vodu z hor do města. V některých místech voda prosakovala a způsobovala sesuv povrchových vrstev půdy po strmých svazích. Další prosakování a odplavování zmírnil nečekaně hotel postavený nedaleko, který odebírá většinu přitékající vody, takže akvadukt Inků z 15. století slouží i dnes.

Vilcabamba

Americký historik a později profesor Yaleovy univerzity Hiram Bingham (1875-1956) objevil Machu Picchu díky místnímu domorodci při pátrání po bájném městě Inků Vilcabambě, do níž se ve 30. letech 16. století uchýlila incká šlechta před španělskými dobyvateli. Její ruiny Bingham objevil též v roce 1911, ale to, že jde o Vilcabambu, prokázali jiní vědci až v 60. letech.

Bájné město

zdroj: Profimedia

zdroj: Profimedia

Bingham, jenž je uváděn jako předobraz postavy Indiana Jonese, Machu Picchu zpopularizoval knihou Ztracené město Inků. Jeho expedice ovšem tehdy také odvezla na Yaleovu univerzitu několik tisíc artefaktů, které USA po dlouhém snažení peruánské vlády začaly vracet až letos. Jde o zhruba 5000 předmětů, které jsou ale složeny z více než 40.000 fragmentů.