Živo bylo i v pražských muzeích, kam většinou tatínci vyvedli své ratolesti, aby doma nepřekážely či se předčasně neprozradilo, co dostanou od Ježíška. Nestěžovali si ani v pražské zoo, kde měly dokonce děti do patnácti let vstup za symbolickou jednu korunu. Mnozí z návštěvníků přinášeli obyvatelům zahrady něco na zub, především staré pečivo a tvrdý chléb. Výjimkou nebyly ani hlávky zelí či pomeranče a banány. V tento den bylo zkrátka krmení zvěře dovoleno.

Babylonem jazyků byla tradičně pražská Kampa. Zněla tu angličtina, ruština, němčina i japonština a kulisy Pražského hradu se zbytky sněhu na střechách, stejně jako stále bílý Petřín, vytvářely i v deštivém počasí iluzi nejkrásnějších svátků v roce. V prostoru přímo pod Karlovým mostem, konkrétně u domku pro tento čas nepříliš šťastně nazvaném Márnice, si už řadu let dávají dostaveníčko přátelé a známí.

Letos jim most poskytl střechu nad hlavou, takže tu místo v časném odpoledni nalezl i symbolický orchestr, jehož členové zpívali koledy. Voněly tu pečené klobásy, grilované uzené, svařené víno a k teplu v duších přispívaly i ohně hořící v kovových koších. Davem se prodíral místní ponocný v historickém kostýmu. Foukal do své trouby a všem přál veselé a spokojené svátky. Přítomní odolali nepřízni počasí a potvrdili, že dobrou atmosféru lze vytvořit vždy, pokud jsou lidská srdce otevřena.

Uctění památky zesnulých

Tradičně plné byly pražské hřbitovy; památku svých nejbližších tu právě uctili jejich příbuzní. Mnozí přišli i na Vyšehrad, aby zapálili svíčky na hrobech velikánů české kultury.

Lákadlem byly také betlémy a výstavy připomínající vánoční tradice. Jedna z nich se koná v galerii Ambit na Jungmannově náměstí, další přímo v Betlémské kapli. Ta upozorňuje na tradici "vánočního skla", která sahá do 1. poloviny 19. století. Lidé tu dnes obdivovali skleněné foukané ozdoby, korálkové ozdoby a skleněné figurky. Mnohem delší tradici mají skleněné vitráže a podmalba na sklo, které se u nás rozšířily už ve středověku.

Spousta lidí přišla do klášterního kostela na Loretánském náměstí, aby zhlédla unikátní kapucínské jesličky v životní velikosti z přelomu 17. a 18. století, či do dejvického kostela sv. Matěje, kde mají unikátní betlém z perníku.