Jde o nejstarší a nejpamátnější náměstí Prahy. Má rozlohu 15 186 m2 a rozkládá se v místech, kde se již v 11. století nacházelo tržiště s pravidelnými i výročními trhy a postupně zde vznikl nejvýznamnější obchodní a veřejný prostor celé Prahy a dočasně celých Čech, v jehož sousedství, v Ungeltu, v knížecím dvorci, bylo místo pro odpočinek kupců s kostelem a špitálem. Po obvodu tržiště postupně vyrůstaly románské a raně gotické domy s dvorci a prostor dostával postupně podobu náměstí. Tím se však stal až po dostavbě kamenných hradeb z let 1232 - 1234, které v sobě uzavřely prostor Starého Města pražského se svým náměstím v místě dosavadního tržiště. V této době se mu začalo říkat "Velký rynek". Ve 14. století se k obchodnímu významu náměstí připojil význam politický, protože v roce 1338 povolil král Jan Lucemburský (1310 - 1346), za mimořádnou úplatu, staroměstským měšťanům, aby si v patricijském domě Wolflina od Kamene zřídili radnici. Od té doby se zde odehrávala většina významných událostí a slavností. Prostory náměstí byly např. svědkem lidových bouří po popravě Jana Želivského v roce 1422, zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem v roce 1458 a v pondělí 21. června 1621 zde bylo popraveno 27 českých pánů, předních účastníků českého stavovského povstání proti Habsburkům. Dále se zde pořádaly korunovační hostiny a rytířské turnaje. V 17. a 18. století politický význam Prahy a tím i Staroměstského náměstí významně poklesl. Až teprve ve 20. století, v roce 1905 se zde odehrály opět důležité události, kdy velkou manifestací vyvrcholil zápas za všeobecné hlasovací právo, dále 14. 10. 1918 velké množství lidu demonstrovalo svoji podporu požadavkům na vznik samostatné Československé republiky a v květnu 1945, za Pražského povstání, vyhořela východní část radnice. Náměstí si po celá staletí zachovávalo neměnou podobu, narušenou až v první polovině 19. století dostavbou Staroměstské radnice. Většina domů po obvodu procházela slohovými přestavbami, z nichž v současnosti dominují renesanční a barokní úpravy nebo novostavby v důsledku asanace na konci 19. a počátku 20. století, která však ohrozila samu existenci náměstí. Tehdy došlo k proražení Pařížské třídy, což uvolnilo pohled na chrám sv. Mikuláše a otevřelo náměstí do prostoru. V roce 1915 byl na náměstí osazen pomník Mistra Jana Husa, který se stal jedinou výraznou dominantou náměstí, když byl v roce 1918 zbourán jako katolický symbol Mariánský sloup z roku 1650 a již dříve, v roce 1862, klasicistní kašna stojící před radnicí. Během Pražského povstání, v květnu 1945, shořel východní trakt radnice a tím se odkryla zadní část domů na Malém náměstí. Dnes slouží náměstí různým slavnostem, manifestacím, kulturním programům či jako místo odpočinku mnoha turistů a obyvatel města a v neposlední řadě také jako příležitostné tržiště. Z významný budov na Stroměstském náměstí si zaslouží mj. pozornost především pozdně barokní palác Goltz - Kinských, vrcholně gotický dům "U kamenného zvonu", renesanční tzv. Týnská škola a dům "U minuty", jižní průčelí bývalého kláštera pavlánů v severní části nebo blok původně románských, goticky a renesančně upravených, domů s barokními fasádami v jižní části.