Díla devíti malířů, doplněná o stručné informace z jejich životopisu, mají ukázat, jak se tělesně postižení autoři dívají na svět a jak prostřednictvím svých obrazů mnohdy i komunikují s okolím, řekl mluvčí plzeňských památkářů David Růžička.

Výstava se jmenuje Ne ruka, to duše maluje! a ukazuje práce lidí, kteří se buď s postižením narodili nebo utrpěli během života nějaký úraz. "Našli v sobě nějaký talent, obrovskou sílu a z malování obrazů se jim stal i životní cíl a nutnost. Dokázali se svou pílí a cílevědomostí vyrovnat se skutečností," popsal Karel Stránský z nakladatelství malířů s tělesným postižením malujících ústy a nohama UMÚN.

Mezi malíři je podle něj například i člověk, který žije většinu života v ústavní péči. Díky tomu, že v sobě objevil malířský talent, obrazy se staly jeho komunikačním prostředkem s okolím. Pestrobarevné obrazy, akvarely, oleje i pastely na výstavě nabízejí nejrůznější témata od přírodních motivů po architekturu či lidské tváře.

Památkáři v Plzeňském kraji se už delší dobu snaží vymýšlet projekty i pro postižené lidi. Například na vodním hradě Švihov nabízeli překlad do znakové řeči, pro vozíčkáře je zatím plně bezbariérový pouze zámek Kozel u Plzně. "Snažíme se hledat různé formy spolupráce. Myslíme si, že jednou z možností je, aby se památkové objekty staly platformou pro setkávání obou komunit - jak té zdravé, tak té s nějakým handicapem," řekl Růžička.

Jedním z takových projektů bylo vystoupení nedoslýchavé Andrey Kalců, která se věnuje uměleckému vyjádření znakové řeči. Právě setkání slyšících a neslyšících posluchačů a diváků koncertu podle Růžičky oběma stranám více otevřelo oči a pomohlo porozumět druhým.

Památky v kraji by chtěly do budoucna rozšířit programy pro zdravotně postižené lidi třeba o divadla. "V tuto chvíli je pro nás nejdůležitější dialog, protože nám pomůže ty projekty skutečně efektivně zacílit ne jen podle toho, co my si myslíme, že je dobré, ale podle skutečných potřeb těch lidí," dodal Růžička.