Jak se rozváží pizza v Kábulu?


Muhammad Ismáíl Árifí z afghánského Kábulu se rozhodl, že bude podnikat v gastronomii, když navštívil přátele v Evropě. Někteří vlastnili svoje restaurace, ale vědomí, do jakého rizika se při otvírání těchto podniků pustili, ho přimělo k hledání novátorského způsobu, jak přilákat zákazníky.

zdroj: Archiv

"Na začátku jsem ani nepomýšlel na finanční zisky nebo ztráty. Přemýšlel jsem jenom nad tím, jak v této zemi zavést něco nového," řekl Árifí. V té době už byla v Afghánistánu spousta restaurací nabízejících afghánské, indické, íránské, arabské i západní pokrmy, ale prakticky nikdo nenabízel pizzu: typické jídlo, které nejlépe chutná, když se jí rukama.

A vůbec nikdo nenabízel její rozvážku až do domu. A tady našel své místo na trhu. S počátečním kapitálem zhruba 100.000 dolarů (asi dva miliony korun) našel místo pro restauraci v samotném srdci Kábulu. Jeho Everest Pizza zahájila provoz v roce 2001.

Západní styl

Vzhledem k tomu, že tu byl obklopený mezinárodními úřady a kancelářemi nevládních organizací, západní zaměstnanci a jejich rodiny tvořily podstatný díl jeho zákazníků. Ale mladé afghánské rodiny byly stejně dychtivé ochutnat jídlo v západním stylu bez nutnosti strávit hodiny v kuchyni.

A tak když zazvoní telefon, může to být právě tak afghánská objednávka jako od někoho ze západních zemí, říká Árifí. "Afghánci milují jíst různé druhy jídla," vysvětluje.

Připouští, že výroba pizzy byl ze začátku docela boj. Najít slušného kuchaře schopného udělat pizzu se v Afghánistánu ukázalo jako nemožné, a tak se začal poohlížet v zahraničí.

Krabice na přepravu

"Nemohl jsem si dovolit zaplatit šéfkuchaře z Evropy, to bylo moc drahé. A pak mě napadl Írán. Najal jsem několik kuchařů z Íránu, aby naučili Afghánce, jak se dělá pizza. Byli u nás asi rok, a od té doby už mám vlastní vyškolené zaměstnance," dodal.

Nyní zaměstnává tři kuchaře na pečení pizzy, a spolu s číšníky a chlapci rozvážejícími jídlo má celkem deset zaměstnanců.

Neméně složité bylo i shánění specifických ingrediencí nutných k přípravě pizzy. Protože jedno si stanovil jako prioritu: dělat nejlepší pizzu v Afghánistánu. Něco se mu doma dodnes sehnat nepodařilo. Například sýr, který stále dováží ze zahraničí, stejně jako krabice na přepravu pizzy, jež má z Íránu a Dubaje.

Do dalších částí země

Rozvážková služba se od počátku musela vyrovnávat s nezbytným dílem žertů a falešných objednávek, stejně jako jakákoli rozvážková služba v kterémkoli jiném městě na světě. Nakonec už Árifího unavovalo dopravovat pizzu do prázdných domů a přicházet tak o zisk. "Rozhodli jsme se vozit jídlo jen zákazníkům, která známe, a kteří se u nás zaregistrují," dodal.

Po deseti letech jeho pizza s rozvozem do domu vzkvétá a Árifí už pomýšlí na to, jak by si v tomhle podnikání ukrojil ještě větší kousek ze slaného koláče. "Chceme rozšířit podnik do dalších částí země, pokud se v nich zlepší situace," říká majitel afghánské pizzerie.

reklama

čtete dále