Tento zákaz, který byl zaveden během vrcholu novoroční nákupní sezony, se ve zprávách dostal na titulní strany novin, než byl minulý týden zrušen. Nyní jsou turisté zpátky, ale diskuse pokračuje: Dá se jim věřit a pustit je k tuňákům? "Chápeme, že pohled na stovky mražených tuňáků je pro zahraniční turisty mimořádný a zajímavý," říká Jošiaki Takagi, náměstek ředitele centrálního rybího trhu Cukidži. "Ale oni musejí pochopit, že Cukidži je profesionální prostor, ne zábavní park." Jedním z nejznámějších incidentů z poslední doby je případ opilého britského turisty, kterého nahrál štáb japonské televize, jak líže hlavu mraženého tuňáka a poplácává ho po žábrách. Dva další turisté, jejichž záznam se rovněž podařilo pořídit, jezdili kolem na vozíku, který používají prodejci, zatímco na ně rozzuřený oficiální představitel tržiště anglicky křičel: "Vypadněte! Vypadněte!" "Tuňák je velmi drahá ryba," dodává Takagi. "Jeden tuňák může stát i milion jenů (233.000 korun). Ale někteří turisté se jich dotýkají a někteří se je pokoušejí dokonce obejmout." Toho už měli provozovatelé trhu dost a rozhodli se uvalit zákaz na přítomnost turistů. A tak když se 5. ledna prodal výběrový tuňák za 9,63 milionu jenů, což představovalo nejvyšší sumu za téměř desetiletí, nebyli kolem žádní turisté. Embargo na jejich přítomnost bylo zrušeno 19. ledna navzdory nevoli obchodníků s rybami. Rozlehlý trh pochází z 16. století, kdy japonští vojenští vládci, kteří právě přesunuli hlavní město do Tokia - tehdy nazývaného Edo - chtěli zajistit, že budou mít stálý přísun ryb. Japonsko je nyní největším konzumentem mořských živočichů. Trhem jich prochází 480 druhů a denně přitahují zhruba 40.000 kupců a prodejců. Hodnota prodaného zboží tu denně dosahuje průměrně 20 milionů dolarů, což z něj dělá nejen srdce národního distribučního systému mořských živočichů, ale také největší trh s rybami na světě. Je to místo, které Japonci berou jako samozřejmost. Ale pro cizince se stal velkým hitem především díky barvitému způsobu, jakým ryby draží muži v gumových holínkách a baseballových čapkách, ale také díky prosté rozmanitosti a množství prodávaných a kupovaných ryb. Téměř 90 procent návštěvníků tuňákových aukcí jsou cizinci, říká Takagi, což je skutečnost, která se dá mezi turisty jednoduše ověřit. "V Nizozemsku máme květinový trh, sýrový trh, ale nic takového, jako je Cukidži," říká Jan Groeneweg, pětapadesátiletý bankovní analytik z Nizozemska, který přijel před úsvitem, aby viděl prodej tuňáků. "Je to jedna z deseti největších atrakcí v Tokiu. To člověk musí vidět." Obchodníci s rybami v Cukidži, kteří nemají čas na hlouposti, se ovšem nepovažují za atrakci, ale spíš za zaměstnance v náročném podnikání. Nejběžnější stížnosti od dražitelů směřují na turisty, kteří fotografují s bleskem, čímž jim znesnadňují vidět prstové signály používané při přihazování. Po trhu jsou rozmístěny anglické nápisy "Žádné blesky!", ale ty jsou všeobecně ignorovány, říká Takagi. "Blesky fotoaparátů mi opravdu vadí. Protože nemluvím anglicky, gestikuluji na turisty, aby nepoužívali blesk. Většina z nich přestane, ale někteří to dělají dál," stěžuje si nákupčí tuňáků Jasumasa Ošima. Od doby, co byl zákaz zrušen, začali obchodníci u vchodu rozdávat letáky v angličtině, čínštině, korejštině, ruštině a japonštině, kde krom zákazu focení s bleskem turisty vyzývá, aby zůstávali v prostoru vymezeném pro návštěvníky a odešli, jakmile aukce skončí.