Většinu z asi 100.000 kilometrů přes 39 zemí světa však absolvovali pěšky, auty a na lodích. Netradiční svatební cestu začala dvojice v německém Kolíně. Směřovali do Asie, přes Austrálii do Jižní Ameriky a na sever Afriky. Kámen úrazu však přišel už v polovině cesty. Když je v Tichém oceánu vyložili z lodě mimo hraniční přechod, stali se nelegálními přistěhovalci. "Začaly peripetie, odebrali nám pasy, poslali nás do jednoho města, kam jsme se chodili hlásit na imigrační úřad. Nakonec nás požádali, abychom opustili republiku," řekla Jana Zwernemannová. Výzva "okamžitě" znamenala do konce týdne, ale v té době nejel žádný člun, který by jim umožnil pokračovat v plánované cestě. "Z obavy před deportací jsme přece jen letěli do Austrálie letadlem," pokrčila rameny. Dvojici totiž hrozilo, že bude muset odletět do Evropy. A domů se vrátit nechtěli. Cestovatelé neměli v úmyslu při své cestě využít letadlo, protože si chtěli vychutnat svět v jeho reálných vzdálenostech, ale i šetřit přírodu. "Když cestujete bez letadla, je velmi zajímavé to, že přijdete do regionů, kam byste se jinak nedostali," vysvětlil Stefan Zwernemann. "Létání je jeden z nejškodlivějších způsobů dopravy," podotkla jeho manželka. V dopravních prostředcích strávili 2617 hodin, což je dohromady přes 109 dní, při průměrné cestovní rychlosti 37 kilometrů za hodinu. Pouť kolem světa skrze všechna roční období, od pálivého slunce až po silné mrazy v Patagonii, přitom zvládli jen se dvěma ruksaky. Po cestě totiž nepotřebné věci darovali lidem a v secondhandech si kupovali nové. Jednou z prvních zemí, kterou navštívili, byl Kyrgyzstán. Právě tam se prý setkali s nejpohostinnějšími lidmi na světě. "Zvali nás k sobě domů náhodní spolucestující z autobusů: Přijď ke mně na čaj, přijď ke mně na vodku," vzpomínala s úsměvem Jana. Dokonce kvůli nim chtěli zaříznout berana, což se jim prý během cesty stalo nejméně osmkrát. "Museli jsme je přemlouvat: 'Ne, pro nás ne, my jsme vegetariáni'. Tak řekli: 'Aspoň kuře'," dodala. Během cesty kolem světa vyzkoušeli množství jídel, nejvíc jim však chutnalo indické thali, tedy rýže a zelenina s různými omáčkami. Nejexotičtější "pochoutky" viděli v Číně. Špízy se škorpiony, mořskými koníky a larvami je ale nezlákaly. Čína byla jednou ze zemí, která je nejvíce překvapila. Představovala pro ně kulturní šok. "Nikdo vám nerozumí, nerozumí ani gestům, neměli velký zájem o člověka, protože je jich hodně," vzpomínal Stefan. Problémem prý bylo i jen požádat o bezmasé jídlo. Nakonec jim pomohl jeden Japonec, který jim to napsal v čínštině na lísteček. Zemí, která je zaujala způsobem života, nejodlišnějším od evropského, byla Nová Guinea, kde mnozí lidé žijí jako před tisíciletími. O výdobytcích civilizace ani netuší, neznají ani kolo. "Jsou tam místa, kam bílí lidé ještě nevkročili," poznamenala Jana. Na cestě kolem světa přitom měli velké štěstí, neonemocněli žádnou vážnější chorobou, nemuseli čelit přepadení, jen na začátku přišli o fotoaparát.