Labuť je totiž královským zvířetem a monarchovi teoreticky patří všechny labutě na britských řekách. První písemná zmínka o "královských" labutích pochází z roku 1186 a zájem monarchů o tyto ptáky byl zcela prozaický - jejich mláďata byla oblíbenou pochoutkou na královské tabuli.

Labutě se v Británii už dávno nejedí, ale počítají se dál. Dnes má sčítání pomoci jejich ochraně a také poučit děti z poříčních škol o přírodě kolem Temže.

Alžběta II. má teoreticky právo na každou labuť na každé britské řece a vodní ploše, ale uplatňuje je jen na Temži. Koncem července tak pravidelně vyplouvá za labutěmi šest člunů, které jsou samy o sobě historickými kousky, vesměs vyrobenými před více než sto lety.

Na jejich palubách jsou královnini "swan uppers" tedy "zvedači labutí". Sčítání se totiž odehrává tak, že když se objeví na obzoru labutí rodinka, čluny ji obklíčí u břehu a sčítači zvednou labutě z vody, svážou je a dopraví na břeh.

Celou operaci vede David Barber, který je oficiálním královským "sčítačem" labutí. Stejně jako jeho podřízení je oblečen do tradičního výrazného úboru, tedy bílých kalhot a jasně červeného saka se zlatým lemováním.

Všechny jeho čluny mají vlajky s královskou pečetí. Když flotila míjí windsorský zámek - jedno z oficiálních sídel královny - posádky vztyčí vesla a pozdraví zvoláním "Její veličenstvo královna, vládkyně labutí".   Přesto se královna "svým" labutím dosud příliš nevěnovala. Osobně se totiž sčítání zúčastnila poprvé za svou dlouhou vládu až loni.

Labutě a jejich mláďata se na břehu zváží, změří a zkontrolují, zda jsou zdravá. Pokud sčítači objeví nějaké zranění - nejčastěji od rybářských háčků - , dopraví postižené zvíře k veterináři, ostatní se po pár minutách vrátí zpět na řeku.

Sčítání trvá pět dní a čluny při něm urazí ze Sunbury u Londýna do Abingdonu v hrabství Oxfordshire vzdálenost 127 kilometrů. Při jednotlivých zastávkách se kontroly labutí často účastní žáci místních škol a barvitá akce nevyhnutelně přitahuje turisty. Labutí mláďata pak označkuje královnin správce labutí Christopher Perrins, profesor ornitologie na univerzitě v Oxfordu.

Odhaduje se, že na Temži je asi 1200 labutí a loni zaznamenalo královské sčítání 84 mláďat. V první polovině 20. století labutí přibývalo, za druhé světové války jich prudce ubylo a do poloviny 60. let jich přibylo až na 1300 kusů. Pak nastal další dramatický úbytek a v roce 1985 napočítali královnini sčítači pouhých sedm labutích mláďat.

Ornitologové zjistili, že hlavním důvodem vymírání labutí byla otrava olovem ze spolknutých rybářských závaží. Olůvka byla pak zakázána, rybáři museli používat závaží z jiných materiálů a labutí začalo zas přibývat.

Podle Barbera, který počítá labutě už 18 let, v posledních letech zas labutí mírně ubývá především kvůli chladnému počasí, rybářům a přibývajícím útokům vandalů vzduchovkami a praky. "Letos bylo nahlášeno mnoho mrtvých labutí na zamrzlých rybnících a jezerech," poznamenal Barber k letošní mimořádně tuhé zimě.

Klesající počty labutí zřejmě pomohly i známé "vzteklé" labuti, která napadala rybáře a veslaře na řece Cam v hrabství Cambridgeshire. O její utracení požádal královnu šéf veslařské asociace v Cambridge, ale nakonec místní ochranáři v červenci rozhodli, že jí ještě dají šanci a o jejím dalším osudu rozhodnou v lednu příštího roku.
Stanislav Mundil kš