Kameny nejsou zaneseny v žádné mapě a nepatří ani mezi zvláštní pamětihodnosti, přesto je pěšina k nim pěkně prošlapaná. Kameny jsou pokapané voskem a obložené květinami, protože poutníci k nim chodí čerpat sílu. Někteří lidé totiž věří tomu, že vyzařují mocnou energii.

Novodobá legenda
I když se mezi lidmi říká, že obří kameny jsou nedávno objevenou keltskou svatyní, ve skutečnosti žádnou výjimečnou historii nemají. Naopak – až v roce 1991 si je tam nechal během sochařského sympozia na zámku Lemberk přivézt z lomu v Polevsku akademický sochař Jiří Beránek a pomocí jeřábu je pak v rokli někdejší pískovny rozmístil. "Cesta má dvojí prohnutí symbolizující linii hada, jedenadvacet kamenů v kruhu znázorňuje setkávání starých kultur a civilizací," upřesnil autor díla, který dal svému dílu název Bezčasí. Na mystické místo se často ptají i návštěvníci zámku Lemberk. "Když jim řekneme, že nemají vlastně žádnou bohatou minulost, ani nám nevěří a přou se s námi, že neznáme okolí," říká průvodkyně Šárka Procházková.

Uctívané kameny ve světě
Potřeba vztyčovat nebo přemisťovat velké kameny provází lidi odpradávna. V Evropě je nejvíc menhirů asi ve francouzské Bretani a v Británii. Vzpomínáte na Obelixe z příběhů o Asterixovi, který pro jistotu věčně vláčel na zádech velký menhir? Pro něho to samozřejmě nebylo nic těžkého, neboť je známo, že jako malý spadnul do kotle se zázračným lektvarem měl tudíž neuvěřitelnou sílu, která se po často hodila…

Proslulé jsou také kamenné řady v Carnaku nebo anglický Stonehenge. Na Britských ostrovech je vžitá teorie, že kameny tvoří neviditelné linie, které spojují významné energetické body v krajině. Někteří lidé prý mají schopnost působení těchto sil vnímat, podobně jako proutkaři umějí najít vodu. V Čechách jsou menhiry spojovány s pohanstvím.