Prý šlo o sázku kvůli hádce s děvčaty, vysvětlil policii polapený nudista. Takové extravagance jsou spíše výjimečné. Během špičky bývá podzemka tak přeplněná, že by člověk spíše vyskočil z kůže než ze šatů.

Vinou krize podle náčelníka podzemky Dmitrije Gajeva loni ubylo asi osm procent pasažérů. Protože však některé linky byly donedávna vytíženy až na 140 procent své kapacity, metro i dnes přepravuje o pětinu více cestujících, než na kolik bylo vypočítáno.

Podzemka zůstává páteří moskevské dopravy, připadají na ni skoro tři pětiny cestujících. O víkendech přepraví sedm milionů, ve všední den devět milionů lidí. Více než 500 souprav každý den projede více než 10.000krát 180 stanicemi na tuctu linek o celkové délce bezmála 300 kilometrů. Interval mezi dvěma příjezdy činí 90 sekund.
Pro cestující směřující do centra hlásí stanice mužský hlas, v protisměru ženský. Podobně na okružní lince mužský hlas oznamuje stanice ve směru podle hodinových ručiček, ženský v opačném.

"Intenzivností, spolehlivostí a objemem přepravy moskevské metro stabilně zaujímá první místo na světě. Prakticky ve všech dalších ukazatelích patří do světové trojky," chlubí se podnik na své internetové stránce.

Metro se zrodilo ze stejných důvodů, z jakých by mohlo znovu vzniknout i dnes: kvůli zácpám v ulicích. Dopravní kalamitu na přelomu 20. a 30. let zhoršil příliv milionů uprchlíků před hladem z venkova. Až naprostý kolaps 6. ledna 1931 přiměl ústřední výbor komunistů k usnesení o stavbě podzemní dráhy, původně pojmenované po Lazaru Kaganovičovi.

"Železný Lazar", pravá Stalinova ruka a vládce Moskvy, sice prý nedokončil ani základní školu, ale dokázal se obklopit schopnými organizátory, včetně pozdějšího Stalinova nástupce Nikity Chruščova. Z vězeňských táborů vyreklamoval zatčené specialisty. Tunely hloubili ukrajinští horníci, kteří si poradili i s nástrahami podzemních vod pod metropolí, i za cenu obětí na životech. A první eskalátory se prostě okopírovaly podle londýnského vzoru. První souprava projela první úsek zkušebně 4. února 1935. Veřejnost mohla linku využívat od poloviny května.

Podzemka nemusela přečkat válku. "Metro uzavřít a do tří hodin předložit plán jeho zničení," nařídil "železný Lazar" náčelníkovi metra 15. října 1941, kdy se Němci blížili k Moskvě. O den později v metropoli vypukla panika a metro poprvé nejezdilo. Ve stanicích a tunelech kladli nálože, odmontovávali eskalátory a kabely. Na povrchu se horečně evakuovaly úřady, v podzemí sháněli vagony pro odvoz osmdesátky tunových sousoší. Ale večer byl likvidační rozkaz odvolán.

Stalin se rozhodl Moskvu bránit - a do historie se zapsala i stanice pojmenovaná po básníku Majakovském, kde projevy sovětského vůdce zacelovaly šrámy v morálce obránců. Autor mozaiky na stropě stanice, Vladimir Frolov, který proslul již za cara zkrášlením petrohradských chrámů, mezitím v obklíčeném Leningradu marně prosil úřady o evakuaci své dílny či o příděl paliva... Skončil v masovém hrobu.

Výstavba metra pokračovala hned po odražení německé ofenzívy, při které tunely a zastávky sloužily jako protiletecké kryty i pracoviště vlády. První z nových stanic byla otevřena v době, kdy sovětská vojska pronásledovala nepřítele za Dněpr.

Není divu, že metro může připomínat i svérázné muzeum, do kterého vstupenka stojí 26 rublů (16 Kč). Původně stála pět kopějek (tři haléře) a tehdejší žetony se vhazovaly do turniketů z dubového dřeva.

Po Stalinově smrti bylo "Kaganovičovo" metro překřtěno na "Leninovo" a z podzemí mizely Stalinovy portréty. Vznikaly i komické situace. Kupříkladu dav na jedné mozaice kráčí s vyobrazením Jurije Gagarina v rukách, ačkoliv lidé jsou oblečeni podle poválečné módy. Generalissima na obraze prostě vystřídal kosmonaut. Nedávno se však do jedné ze stanic vrátily verše sovětské hymny opěvující Stalina. Prý v rámci rekonstrukce.

Bohužel k vidění už není vagon, který si rudoarmějci přivezli jako kořist z Berlína. Ale na jednom nástupišti zůstaly mramorové lavičky z původního chrámu Krista Spasitele, vyhozeném do povětří v 30. letech.

Pod pavučinou linek prý vede přísně tajné metro, spojující podle pověstí Kreml se sídlem tajné policie a generálním štábem. Hollywoodští filmaři dokonce natočili film o životě v paralelním metru. To sice ještě nikdo oficiálně neodhalil, ale v moskevském podzemí se co chvíli najde další ze "Stalinových" bunkrů - a některé ústí i do veřejné podzemky. Jako kryt, kde prý 5000 členů stranické elity mělo 60 metrů pod zemí přežít i jadernou válku, i kdyby trvala půl roku.

Nehody bývají v podzemce vzácné, i když nedávno zahynul strojvedoucí, který si za jízdy ulevoval z otevřených dveří, jak prý bývá zvykem; nevšiml si však protijedoucí soupravy. Metro zažilo i atentáty. Za bombu, která v roce 1977 zabila sedm lidí, byli popraveni údajní arménští separatisté. Čtyři desítky lidí zahynuly při sebevražedném atentátu v únoru 2004.

Podzemní dílo se stále rozrůstá. Nehledě na krizi se v prosinci podařilo otevřít tři nové stanice, další dvě mají následovat letos a tři napřesrok. Moskevská radnice ve sporech o finance sahá i po argumentu, že výstavbu podzemky přeci nezastavil ani wehrmacht.