Moskva: Tajemství carevniny sukně
17. 3. 2009 – 19:06 | Cestování | red | Diskuze:

Co skrývala ruská carevna Kateřina Veliká pod sukní? Že by knížete Potěmkina, poručíka Orlova či jiného milence? Kdepak, až tak frivolní dnešní časy nejsou.
Po přizvednutí honosného šatu panovnice se ukazují pouze spodničky, punčošky a roztomilé kalhotky zavázané pod koleny mašličkami. Odhalit tajemství carevniny krinolíny patří k exkurzi po galerii porcelánových panenek, nacházející se na jedné z hlavních tříd v centru Moskvy.
"Vítejte ve světě, ve kterém ožívají dávné epochy a jejich hrdinové a hrdinky," říká průvodkyně, zatímco z reproduktorů se linou zvuky moskevské ulice 19. století, včetně podusávání kobylek a hovoru drožkářů.
Vedle Kateřiny II. se prochází, opíraje se o hůl, její neméně slavný předchůdce, car Petr Veliký, který už šatem západoevropského aristokrata dává najevo, že otevřel Rusku okno do Evropy. Za rohem postává další, tentokráte zlověstnější velikán ruských dějin, car Ivan Hrozný, který zavraždil vlastního syna. Po jednom boku má Maljutu Skuratova, krutého vojevůdce carova vojska s neodlučným kinžálem za pasem, a po druhém laskavou a mírnou carevnu Anastasii. Všichni pěkně vyvedeni v dobovém šatu, vyšívaném zlatem a zdobeném perlami a drahými kameny.
Hned vedle postává na dřevěných špalíčcích, přivázaných k nohám, benátská kurtizána; špalíčky sice krásně prodlužovaly dámské nohy, ale chodit se na nich moc nedalo. To další zobrazená postava, markýza de Pompadour, milenka francouzského krále Ludvíka XV., dosáhla stejného vylepšení svých proporcí už tím, že obouvala střevíčky na podpatcích. Benátská kráska však podle průvodkyně patří k nejúspěšnějším dílům galerie, podobně jako porcelánová slečna ztělesňující ranní rozbřesk v šatu ušitém ze starých krajek.
O kousek dál malebná dámská skupinka předvádí módu 19. století, od pohodlných, samozřejmě také zlatem vyšívaných nedbalek, přes sametovou vycházkovou róbu až po obří klobouk, jehož jehlice mívaly ve zvyku se v nejnevhodnější chvíli vymršťovat a ohrožovat okolí. Proto prý takto ozdobené dámy měly vstup do tramvají zakázán.
Vedlejší sál zobrazuje okamžik, kdy největší ruský básník Alexandr Puškin ve fraku přichází na ples, kde se poprvé setkal s Natalií Gončarovovou, tehdy ještě rozechvělou debutantkou. Okamžiku, kdy se jeho nastávající stala zralou ženou, jak zachycuje další z postav v sále, se už básník, smrtelně zraněný v souboji s milencem své ženy d'Anthesem, nedožil.
Pachatel zde chybí, ostatní postavy dramatu jsou však vyvedeny z porcelánu v životní velikosti, a to je podle průvodkyně světový unikát. Společnost jim dělá třeba egyptská faraonka, o jejímž postavení svědčí už sandály z palmového listu; ostatní Egypťané chodili bosi. Anebo středověká dáma s dlouhatánským špičatým kloboukem, který si při vstupu do rytířského sálu vyžadoval pokleknutí.
"Jsou to všechno autorské kousky, ruční práce v jediném exempláři," říká ředitel muzea Alexandr Genkin. Většinu z dvou stovek biblických, historických i literárních hrdinů vytvářela po dvě desetiletí z porcelánu a z dobových, historicky věrných kostýmů umělkyně Olina Ventcelová, která zemřela před dvěma lety. Ale v jejím díle pokračuje umělecká dílna galerie.
Materiál jí nyní dodává česká firma Leander z Louček. "Naše exponáty neprodáváme, ale naši návštěvníci si zde karlovarský porcelán mohou zakoupit," dodává ředitel, pochvalující si spolupráci s českými partnery. Nejde jen o surovinu, ale podle zástupce porcelánky pro ruský trh Michaila Belova i o výměnu nápadů mezi designéry obou podniků. "Porcelán je starobylý, takříkajíc intelektuální materiál. Lze v něm ztvárnit jakýkoliv nápad," míní.
Na historii lidstva vyvedenou v porcelánových panenkách se na moskevskou Tverskou ulici chodí dívat i školní výpravy, takže na prohlídku je nutno se předem objednat.
Zdroje: