"Dosud jsme si všímali historie města do roku 1914. Ale tato expozice zkoumá historii Londýna od velkého požáru v roce 1666 až do dneška," říká jedna z kurátorek nové výstavy Cathy Rossová.

Autoři výstavy použili k vyprávění londýnského příběhu na 7000 předmětů, včetně panenek královny Viktorie nebo dva metry širokých šatů dcery londýnského starosty z 18. století. K nejvýraznějším exponátům patří rozměrný zlacený kočár starosty londýnské finanční čtvrti City z roku 1757, který je umístěn za ohromnou vitrínou na úrovni ulice, takže bude možné s ním vyjet, aby v něm starosta mohl jet při pravidelné výroční přehlídce.

Atmosféru viktoriánské doby přibližuje rekonstrukce tehdejší ulice, na níž jsou nejrůznější obchody od hračkářství, přes holičství a banku po hospodu. Nechybí ani pravý viktoriánský pisoár.
K příběhu Londýna patří i politické boje - například široce dokumentované úsilí sufražetek za volební právo žen. Vystaven je jeden z prvních londýnských taxíků z roku 1908 a v jednom zákoutí výstavy je znovuvytvořena Lyonsova čajovna z 30. let.

Ale Londýn a Londýňané nezažívali vždy jen dobré časy. Návštěvníci tak mohou navštívit celu pro dlužníky z již zrušeného vězení Wellclose i s původním dřevěným ostěním z 18. století a původními graffiti. Muzeum také nabízí interaktivní rekonstrukci "mapy chudoby" z let 1887-1889, kdy v bídě žila třetina Londýňanů.

Velkou pozornost věnuje muzeum druhé světové válce, která přispěla k velkému poklesu počtu obyvatel Londýna. Před ní žilo v hlavním městě 8,6 milionu lidí a na tuto úroveň se počet obyvatel nedotáhl dodnes - nyní se odhaduje, že tu žije 7,9 milionu lidí.

"Za války lidé odcházeli před bombardováním. Byla oficiální evakuace dětí... Ale také se z města za války odstěhovala řada továren a mnohé z nich se už do Londýna nikdy nevrátily," řekla Rossová. Připomněla ale, že obyvatel v Londýně ubývalo i po válce.

"V 70. letech se hodně lidí bálo, že Londýn odumírá. Urbanisté a úřady se zamýšleli nad tím, jak tento proces zastavit," dodala kurátorka. Ale v 80. letech se začalo město s rostoucí ekonomikou pomalu zvedat. Objevovala se jiná pracovní místa - v informačních technologiích  a turisticea, ve státním sektoru - a od 90. let začal Londýn přitahovat lidi z celého světa.

Po druhé světové válce se neměnil jen počet obyvatel, ale i atmosféra a tvář města. "Ještě v 50. letech byl Londýn tak tichý a staromódní. Ale potom přišli Beatles a swinging sixties (roztančená 60. léta)," uvedla Rossová. "Přicházely nové hodnoty, měnilo se obyvatelstvo, všechno vřelo a měnilo se. To jsou ingredience dnešního multikulturního Londýna a důvod, proč je dnes tak živým a pulzujícím městem."

Tento pulzující Londýn reprezentují exponáty jako v 60. letech oblíbený skútr Vespa, šaty potištěné tvářemi Beatles, boty "martensky" nebo naopak indické střevíce, šála od nedávno zemřelého návrháře Alexandra McQueena, ale i první číslo slavného londýnského kulturního přehledu Time Out, které prakticky na koleně připravil v roce 1968 tehdejší student Tony Elliott.

K Británii a k Londýnu zvlášť patří i nejrůznější excentrici. V Londýnském muzeu je zastupuje jistý Stanley Green, přezdívaný "proteinový muž". Po desetiletí chodil po Oxford Street a rozdával brožurky varující před tím, že proteiny vyvolávají nadměrné sexuální potřeby.
Nové křídlo Muzea Londýna se otevírá veřejnosti 28. května. Vstup do muzea je zdarma.