Daniel Ramón žije sen nespočetných mladých Peruánců se skromnými prostředky. Učí se umění kuchařskému od slavných šéfkuchařů, kteří jsou přesvědčeni, že tamní gaastronomie  by se mohla stát živoucí demokratizační silou v zemi poznamenané hlubokými společenskými rozdíly.

Kulinářský institut
Ramón, syn služebné a opraváře pneumatik, "kteří si zničili při práci záda", aby jednou na tom jejich děti byly lépe, cestuje tři až čtyři hodiny autobusem do jedinečného kulinářského institutu v Peru. Leží v chudé písečné oblasti Pachacutec severně od Limy a není tam tekoucí voda ani kanalizace.

Tři roky fungující kuchařskou školu v Pachacuteku založil pro chudé studenty kulinářský mistr Gastón Acurio, jehož k tomuto kroku přivedlo všeobecné nadšení pro peruánskou kuchyni. Otevřel také více než desítku restaurací po celém světě od San Franciska po Madrid.
Acurio říká, že kuchaři jako on, kteří vaří pro bohaté jazýčky, mají morální povinnost pomáhat zvyšovat životní úroveň v zemi, kde téměř 40 procent obyvatel žije za necelé dva dolary denně.

Slavní šéfkuchaři

Zapojil do akce své kolegy, jako je například slavný Katalánec Ferrán Adriá. Vodu dodává zdarma limská vodovodní společnost - přiváží ji v tancích, z nichž se přečerpává do školních zásobníků o celkovém objemu 3500 litrů.

A ingredience do kuchyně poskytují restaurační dodavatelé. Penězi přispívá i římsko-katolická církev. Snaha pozvednout gastronomické bohatství Peru k vytvoření více vyvážené společnosti má ale přesto před sebou ještě dlouhou cestu.

Většina šéfkuchařů v zemi totiž vydělává měsíčně v přepočtu kolem 500 dolarů. A tento osud čeká asi na většinu z 50.000 studentů, kteří jsou v současnosti žáky kuchařských škol, říká předseda společnosti Mariano Valderrama.

Vařečka místo fotbalu
Profesor antropologie při limské Katolické univerzitě Carlos Aramburu  pak upozorňuje, že  kulinářská práce jen  sama o sobě chudobu neodstraní, "ale pomáhá vytvářet malou integrovanou komunitu, například mezi restauracemi, pěstiteli brambor, rybáři, taxikáři a hotely".
Ferrán Adriá je podle csvých slov zcela ohromen tím, jak je kariéra ve stravovacím průmyslu mezi mladými Peruánci žádaná. Nechtějí se stát třeba  fotbalovými hvězdami, chtějí se stát šéfkuchaři.