Aby host netrpěl nedostatkem, snesou Gruzínci na stůl pětkrát více jídla, než je potřeba. Gruzínské a vůbec kavkazské stolování se odlišuje od evropského především tím, že oběd nebo večeře nemají chody, ale všechna jídla jsou už připravena na stole. Na malých talířcích je zelenina, na větších saláty, v miskách horké maso a někde mezi tím sýry, olivy, pomeranče. "Gruzínské jídlo se nejí, ale ochutnává. Od všeho je potřeba si vzít jen ždibec, jen ochutnat," radí Masuradzeová, která šéfuje hotelové kuchyni. Po třech hodinách "uždibování" odchází host od stolu přejedený. Základem gruzínského jídla je zelenina, především zelí, špenát, pórek či fazole, to vše s ořechy a česnekem a dalším kořením. Maso buď vaří a podávají ve vývaru, nebo pečou. Jako všude na Kavkaze je i tady oblíbený šašlik grilovaný na dlouhém meči - gruzínským šašlikům se tu říká mcvadi. Typické gruzínské jídlo jsou chačapuri - placky plněné ovčím sýrem. "Je to nejjednodušší jídlo, které znám. Voda, mouka a sýr. Tohle najdete v každé domácnosti," říká Masuradzeová. Co nesmí na stole nikdy chybět, je chléb a víno. Gruzínský chléb - šóty - jsou protáhlé chlebové placky pečené přímo na stěnách hliněných pecí - tonách. "Tohle je náš chleba. Dobrý chleba. To, co dostanete v obchodech, ten kulatý a hranatý, to není dobré. Šóty jsou dobré," vychvalovala kuchařka. Sladkou tečkou gruzínské hostiny bývá čurčela - tyčinka z jader vlašských ořechů navlečených na režné niti a máčených ve svařeném hustém roztoku vinné šťávy, mouky a cukru. Každá hostina začíná přípitkem Gruzínská hostina je velkým obřadem. Demonstruje soudržnost hostitelů i úctu k hostům. Více či méně patetické přípitky pronáší tamada neboli hostitel. Je to většinou nejrespektovanější muž, který sedí v čele stolu. Přípitky, které jsou zásadně mužskou záležitostí, bývají dlouhé, často vyprávějí celý příběh. Připíjí se na přátelství, mír, krásu žen, zdraví dětí, hosty i hostitele. Když se pije na ženy, pánové se postaví a pohár musí vypít do dna. Když chce mít přípitek někdo jiný, musí se dovolit tamady. Gruzínské hostiny doprovází zpěv. Obstarávají ho výhradně muži - hrdelním hlasem mručí o přátelství, lásce, krásách přírody. Polyfonní zpěv okolo ramen se držících mužů se pak mísí s cinkáním skleniček a talířů i několik hodin trvajícího hodování.