Hromadný úprk a česká stopa

Idylický obraz vesnic, kde na zápraží sedí ženy v černém a v hospůdce u vína zase - vehementně a o fotbale, jak jest dobrým zvykem - diskutují muži, začíná, bohužel, pozvolna brát za své nejen v blízkosti přímořských letovisek, ale pomalu všude.

Mladá generace houfně odchází za prací i zábavou do měst a staří už nemají sílu sami dál hospodařit na svých políčkách. Aby se podařilo tento odliv, když ne zastavit, tak alespoň zpomalit, začaly vládní úřady významně podporovat takzvanou agroturistiku.

Citlivé rekonstrukce

Její princip spočívá v tom, že se citlivě zrekonstruují a vybaví opuštěné, či zanedbané usedlosti (fattorie) tak, aby splňovaly ubytovací standardy. Stejně jako hotely jsou i zařazeny do různých kategorií, od luxusních, s venkovními či vnitřními bazény, až po „obyčejné“.

Pokud to jde, vlastníci nemovitostí zůstávají i nadále v domě, kde strávili celý život -jen se musí uskrovnit - a místo zemědělství se věnují hostům, pro ně jsou někde připraveny další lákadla, například v podobě kurzů vaření, jazyka, či jízdy na koni.

Česká myšlenka

I když je agroturistika rozšířená po celé Itálii - nás může těšit, že s touto myšlenkou přišla jako první naturalizovaná Češka, Renata Kostelníková v Toskánsku - my jsme si pro „exkurzi“ vybrali oblast, která není přece jen tak vzdálená - Friuli Venezia Giulia a okolí.

Ta má další výhodu ve své rozmanitosti, kromě pro Čechy téměř nezbytného moře jsou tu kopce, hrady či města, patřící k perlám světové architektury (Benátky, antická Aquileia, středověké Venzone, či Coidropo, kde žil poslední benátský dóže).