Hrálo se na něm finále MS, několikrát mistrovství světa klubů, Pohár FIFA a je také významnou zastávkou při zápasech japonské reprezentace, které se přezdívá "Modří samurajové".

Dvanáct miliard

Japonci stejně jako řada dalších zemí sice nemají národní stadion a putují po celé zemi, ale obrovská aréna pro 72.327 fanoušků je tak trochu za "hlavní" stadion fotbalové reprezentace považována. Naposledy zde domácí tým prohrál před pěti lety 0:1 s Ghanou.

Stadion byl dokončen koncem roku 1997 a první sportovní akce se na něm konaly v následujícím roce. Jednou z nich byl zápas Kirin Cupu, v němž se Japonsko rozešlo s Českou republikou bez branek.

Aréna, která stála v přepočtu přes dvanáct miliard korun, bývá tradičně vyprodána. Přitom není jediným velkým sportovním stánkem ve městě. Pět stanic metra odsud je moderní basebalová aréna pro 30.000 fanoušků, kteří drží palce svému celku Jokohama BayStars, jenž ale patří k nejhorším ve zdejší profesionální soutěži.

Vše perfektně zorganizováno

Třináct let provozu se samozřejmě už na vzhledu stadionu trochu projevilo a barvy na ochozech jsou trochu vybledlé, ale trávník je stále dokonalý. Skoro se dá říct, že výjimečný.

I když okolo hřiště je atletická dráha, divák si to ani neuvědomí, neboť se skrývá pod umělým kobercem, který z dálky může budit dojem další travnaté plochy.

S japonskou dokonalostí je v aréně vše perfektně zorganizováno, nemluvě o pořádku v okolí stadionu. Nejbližší stanice metra a vlaku je čtvrt hodiny volnou chůzí a nezabloudí ani cizinec - na každém rohu lze nalézt anglické nápisy. Důkazem zdejší ohromné slušnosti je strážce hlavního vchodu, který každému procházejícímu poctivě zasalutuje.