Černý transparent Šabábu, islamistické skupiny, která ještě před několika měsíci ovládala velkou část Mogadiša, teď nad poničeným stadionem Lujino nahradila modrá standarta Somálska.

Přímořská metropole je po 20 letech poprvé plná života. Od chvíle, kdy síly Africké unie a somálské jednotky loni vytlačily islámské radikály z města, se tu otevírají školy, obchody a tržnice. Radnice opravila rozbité ulice a zavedla v nich pouliční osvětlení.

Boje mezi sebou

Do metropole začaly v březnu každý týden létat Turkish Airlines. Je to poprvé za desítky let, co renomovaný mezinárodní přepravce zavedl pravidelnou linku do Mogadiša. Provoz zahajují restaurace v západním stylu, a to i nedaleko pláží, kde se mohou muži a ženy koupat společně, aniž se musejí bát trestu radikálů. Lidé mohou tančit na svatbách.

Je příliš brzy na to říct, že chaos, násilí a hlad jsou navždy pryč. Od roku 1991, kdy ozbrojenci svrhli diktátora Siada Barreho a pak začali bojovat mezi sebou, se s nimi Mogadišo potýkalo často. V životě města ale po srpnovém stažení Šabábu, který v jednu chvíli ovládal s výjimkou několika bloků celou metropoli, nastal zásadní zlom.

Hrdost a veselí

"Protože v Mogadišu bydlí dlouho, vidím velký rozdíl," tvrdí v kavárně nad vodní dýmkou 31letý Abdiaziz Nur. "Nikdy by mě nenapadlo, že se budu procházet mogadišskými ulicemi nebo řídit auto po setmění, teď ale cítíme hrdost a veselí," řekl.

Válka je v metropoli i nadále občas znát. Auta s nastraženými bombami nebo granáty tu vybuchují v rozmezí několika dnů. Nebezpečí představuje také nevybuchlá munice. Násilnosti však ani zdaleka nedosahují dřívější míry a přísná pravidla společenského chování už po obyvatelích města nikdo nežádá. Počet Mogadišanů přitom není přesně znám, protože provést sčítání obyvatel bylo dosud prostě moc nebezpečné. Podle odhadů v něm žije 1,5 milionu až tři miliony lidí.

Sebevražedný útok

Změny přicházejí s ohromující rychlostí. Jistý somálsko-americký podnikatel chce investovat miliony dolarů, aby zde otevřel první mezinárodní banku po více než 20 letech. First Somali Bank, jak zní její název, má hlídat deset strážců. Banka chce nabízet hypotéky a poskytovat mezinárodní finanční služby.

Po stavebních úpravách se poprvé po 20 letech otevřelo také národní divadlo. Na zahajovacím koncertě 19. března vystupovali kytaristé a bubeníci, jejichž vystoupení živě přenášela televize. Ve středu 4. dubna ale v budově při sebevražednému útoku Šabábu zemřelo nejméně sedm lidí.

V Mogadišu se začaly objevovat kosmetické salony, tělocvičny i ženy za volanty aut. Přes pokroky ale většina města dál vězí v chudobě. Tisíce lidí, z nichž udělal loňský hladomor uprchlíky, spí na prašné zemi. Mnoho lidí nemá práci a ženy s dětmi v klíně posedávají na rozích ulic a čekají na almužnu.

Tři zběhy z Šabábu

Nikde není přeměna Mogadiša tak patrná jako na sportovních hřištích. Mogadišský stadion Šabáb ještě před rokem používal jako základnu k útokům na nedaleký prezidentský palác. Někdy na něj dopadaly střely odpálené provládními silami. Krví tu byly potřísněné zdi, místa k sezení hned za bariérou, dokonce i brankové tyče. Když Šabáb odešel, místní krev smyli.

Kouč somálského národního basketbalového týmu Daud Diriye si nikdy nemyslel, že se dožije dne, kdy se do města vrátí sport. Jeho tým teď dokonce pojede do Ugandy na turnaj.

Oživení sportovních aktivit přitom s sebou nenese jen to, že Somálci nemusejí zůstávat doma, ale mladé radikály drží dál od vlivu povstaleckých skupin. "Mám tu tři zběhy z Šabábu, kteří chtějí žít nový, zábavnější život," tvrdí Diriye a pošilhává po dvou mužích, kteří se snaží chytit skákající míč.

Čtyřiašedesátiletý bývalý basketbalista Mohamed Hashi sleduje dav přicházející na stadion se slzami v očích. "Temné dny jsou pryč," říká.