Kostlivci, ožívající při světle důlní lampy, opanovali 130 metrů dlouhé "strašidelné podzemí". "Je to takové hezké zakončení celé prohlídky, kterou se tak snažíme odlehčit. Ale není to jen pro děti, rádi se tam podívají i dospělí," říká vedoucí skanzenu Bořivoj Hasman. Zájemci mohou i v těchto dnech do dolu zamířit denně, a to od 09:00 do 15:00. Skanzen připomínající prostředí románů Julese Vernea nezůstane opuštěný ani 1. ledna, kdy bývalí horníci v roli průvodců chystají tradiční novoroční procházku. Lidé se sejdou odpoledne v cechovně dolu, kde bude připraveno malé občerstvení. "Následovat bude procházka s haldářkou Máňou doprovázená jejím odborným výkladem po nedávno otevřené stezce Haldy Mayrau. Stezka je dlouhá 1,5 kilometru a má deset zastavení, každé nám prozradí něco nového o materiálu hald, jejich vývoji, rostlinstvu a zvířectvu," uvedla kurátorka výstav v dole Mayrau Dagmar Šubrtová. Právě díky ní se hornický skanzen stal také místem setkávání umělců. V roce 2003 vznikla v jeho areálu galerie, v zimě mohou návštěvníci zhlédnout například expozici pískovcových soch Kurta Gebauera a Šubrtové. Originální sochu plastické krásky od Lenky Klodové uvidí v šatnách a svatou Barboru, opatrovnici horníků, od Tomáše Kůse, zase u kovárny. V hornické šatně v minulosti koncertovala i Česká komorní filharmonie. S hloubením dolu Mayrau začala uhelná společnost Pražská železářská v roce 1874. Tehdy už byl kladenský revír největším dodavatelem uhlí v českých zemích. Šachta, hluboká 527 metrů a pojmenovaná po tehdejším předsedovi správní rady společnosti Kajetánu Mayerovi, se brzy stala mezi kladenskými doly pojmem. O deset let později byla o padesát metrů dál vyhloubena sdružená jáma nazvaná Robert. O významu šachty nejlépe vypovídá jedno číslo: za 120 let života dolu vytěžili v dole Mayrau 34 milionů tun černého uhlí. "Na Kladensku už po 230 letech intenzivní těžby není uhlí, takže kladenské doly odezněly. A s tou historií seznamujeme návštěvníky," říká Hasman. Při vytvoření expozice byl uplatňován takzvaný princip posledního pracovního dne, kdy mají návštěvníci získat dojem, že lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli a zanechali vše na svém místě. "Máme tu tři těžní stroje, jeden lze vidět i v pohybu, podpovrchové expozice, to znamená vše, jak to na šachtě opravdu vypadalo," dodává Hasman. Přestože se uhlí na Kladensku přestalo těžit v roce 2002 a v dole Mayrau v roce 1997, stopy důlní činnosti jsou na mnoha místech stále patrné. "Jenom šachet je na Kladně více než sto. Jednou za čas se musejí zkontrolovat, jestli tam nedošlo k nějakému poklesu, musí se eventuálně dosypat. Také je zapotřebí kontrolovat, jestli se v okolí nepropadla zemina," upozorňuje kladenský primátor Dan Jiránek. Pozůstatky důlní činnosti se podle něj projevují například na pěší zóně v centru Kladna. "Geologické pohyby terénu pokračují, vytvářejí se nové boule. To je nikdy nekončící proces," poznamenává primátor. Přestože bezpečnost lidí je na prvním místě, není podle něj šťastné do tohoto procesu zasahovat, když je aktivní. "Nemá cenu ten chodník upravovat, protože za dva měsíce by to bylo to samé znovu. Musíme počkat několik let, než se to stabilizuje, a pak můžeme provést větší údržbu nebo opravu," dodává. Podle Hasmana je ale na Kladensku situace mnohem příznivější než dříve. "Přece jenom už to doznívá, dá se říci. Ty otřesy, které tady byly dost běžné, se objevují jen sporadicky. Omezily se trhliny i propady," míní vedoucí skanzenu.