Na tuto krásnou hornatou zemi vzpomínám velice ráda. Na jaře roku 2009 jsem měla to štěstí,a vydala jsem se na pětidenní poznávací zájezd do této krásné země. Samozřejmě jsem ji znala z hodin zeměpisu, ale přece jen – vidět ji na vlastní oči bylo něco úplně jiného. Pro začátek uvedu několik základních informací. Hlavním městem Švýcarska je Bern, který má asi 130 000 obyvatel. Země sousedí s Francií, Německem, Itálií, Rakouskem a také Lichtenštejnskem, se kterým je úzce hospodářsky spojeno, a to nejen díky měnové a celní unii. Státní zřízení se zde nazývá konfederace – stát tvoří několik kantonů, ve kterých převažuje buď němčina, nebo francouzština. Úředními jazyky jsou francouzština, italština, němčina a rétorománština, ovšem málokterý z obyvatel ovládá všechny jmenované. Švýcarsko je také kolébkou jaderného výzkumu, a to díky svému výzkumnému středisku CERN.

Victorinox - světoznámá firma.

Cesta přes Bodamské jezero

Svou cestu jsme započali již v Kostnici. Navštívili jsme místo, kde byl upálen Jan Hus, a o něco později i Jeroným Pražský, minuli jsme i dům, kde zasedal slavný koncil. Ale velký zážitek byla i plavba trajektem přes Bodamské jezero, kde bohužel foukal silný vítr, ale i tak nás to neodradilo od postávání na palubě a fotografování vzdalující se i blížící se pevniny.

Hlavní město a medvědi

Od Bodamského jezera jsme se po pár hodinách přesunuli do hlavního města, do Bernu. Toto město obtéká řeka Aare, a je plné pozoruhodných pamětihodností. První, která rozhodně stojí za zmínku, je zvonice s nádherným orlojem Zytglogge. K největším stavbám patří Bundeshaus(budova Spolkového parlamentu), podobný spíše paláci, dostavěný roku 1902. Ke zkrášlení města přispěly i kašny, kterých má dnes Bern více než 100. Nejkrásnější je kašna Zähringrova a Simsonova. Pozornosti neujde ani medvědárium, příkop pro medvědy, kteří se dostali až do znaku města. Příkop však prošel rozsáhlou rekonstrukcí, a dnes se může Bern pyšnit parkem o rozloze zhruba 6000 metrů čtverečních.

Sídlo Parlamentu.

Přírodní divy a jevy

Třetí den jsme se vydali do Grindewaldu, konkrétně na ozubenou dráhu do Kleine Scheidegg. Velice záleží na počasí, protože když okolní krajinu zahalí mraky, tak je výhled naprosto minimální. Pokud ale vysvitne sluníčko, tak spatříte velikána mezi horami – Jungfrau, tyčí se do nadmořské výšky 4 158 m. Dále jsme pokračovali k vodopádům Trümmelbachfälle, v údolí Lauterbrunnental, kde se uprostřed skal stéká voda z okolních hor. K vodopádům se schází po dřevěných lávkách, a místy jsou i osvíceny barevnými reflektory.

Duch časů dávno minulých

Předposlední den jsme vyrazili do velice malebného kraje, jehož hlavní turistickou dominantou je městečko Gruyére – známé hlavně pro svůj hrad, muzeum a sýrárnu. Upřímně, skoro nic tam kromě výše jmenovaných památek, náměstí a pár domů není, ale i tak Gruyére díky turistickému ruchu jen vzkvétá. Zdejší sýrárna je opravdu světoznámá, hlavně kvůli sýru, který se jmenuje stejně jako město – Gruyére. Sehnat se dá v každém supermarketu ve Švýcarsku, ale kvalitou opravdu nic nemá na kousky, které dozrály právě zde. Ovšem zlatý hřeb dne nás teprve čekal – velice zachovalý hrad Chillon, postavený na ostrohu nad Ženevským jezerem. Hrad navštívil iGeorge Gordon Byron, který dokonce promítl pobyt uvnitř chillonských zdí do jednoho ze svých děl. Uvnitř hradu se nachází i plně vybavené komnaty, a nádherné nástěnné malby.

Chillon a okolí.

Malé, ale přesto známé knížectví

A bohužel nadešel i poslední den na naší cestě po Švýcarsku, a poslední zastávkou bylo městoLuzern - město označované jako klenot Švýcarska – hlavní města kantonu, ležícího na břehu jezera Vierwaldstattersee, pod horami Pilatus a Rigi. Při prohlídce tímto malebným městem nás zaujaly především městské hradby s 9 věžemi, dřevěný kapličkový most Kappelbrücke, Lví památník, stará radnice a měšťanské domy ze 16. – 17. století. A pak už jen poslední rozloučení, a hurá za hranice, konkrétně do sousedního Lichtenštejnska, kde jsme navštívili hlavní město Vaduz. Při procházce má člověk pocit, že se celý stát rozkládá na jednom velkém fotbalovém hřišti, obklopeném hradbou hor. Tento dojem asi nebude ojedinělý, ale skutečná rozloha státu je 160 km². Nejpozoruhodnější památkou je knížecí palác, který shlíží na město z výšin přilehlého kopce, a nejzajímavější informací je bezesporu to, že tento ministát vyniká ve výrobě zubních protéz. Ale slunce již pomalu zapadá za obzor, a náš výlet se chýlí ke konci. Švýcarsko se stalo další ze zemí, ve kterých zůstal kousek mého srdce, překrásná údolí, špičaté a sněhem pokryté vrcholky hor, zkrátka krajina jako stvořená pro každého básníka a romantika.

Lichtenštejnský knížecí palác.

AUTOR: Nikola Pluhařová