Tradice lyžování Nového Města na Moravě
1. 2. 2009 – 20:56 | Cestování | red | Diskuze:

Lyžování na Novoměstsku má více než stoletou tradici, podobně jako třeba v Krkonoších. První lyže se v tomto koutě Českomoravské vrchoviny objevily koncem 19. století.
Novoměstským se novinka rychle zalíbila, a protože lyže dovážené ze severských zemí byly drahé, začali je brzy kopírovat místní truhláři. Dnes se lyže z Nového Města na Moravě vyvážejí do celého světa, jezdí na nich třeba i Japonci a Australané.
"První lyže se tady měly objevit do 90. let 19. století, ale nikdo to neví přesně. Prvenství je připisováno více lidem," vysvětlila vedoucí novoměstského Horáckého muzea Sylva Tesařová. Historii lyžování je v muzeu věnována jedna ze stálých expozic.
Na zasněžené pláně v okolí možná poprvé s lyžemi na nohou vyrazil fryšavský revírník Rudolf Gabessam, možná to ale byl učitel František Houdek z Moravských Křižánek. První lyže zanedlouho vyrobil truhlář Adolf Slonek v obci Rokytno. Začátky to prý nebyly lehké. Traduje se, že špice budoucích lyží napařoval v hrnci na kuchyňské plotně, když jeho paní vařila brambory. Pak je ohýbal na kole od vozu.
"Jezdilo se nejprve s jednou tyčí. Lyže byly univerzální, šířkou něco mezi běžkami a sjezdovkami," přiblížila Tesařová. V muzejní expozici lze najít i lyže dlouhé 2,9 metru. Jiný pár lyží má za patou vyřezán asi deset centimetrů dlouhý pohyblivý obdélník. "Byl přivázaný na provázek u pasu, a když se šlo do kopce, tak se dal vyklopit a brzdilo to," popsala jeho význam ředitelka. Na skluznice se prý přivazovaly i pásy tulení kůže.
Slonkovi pokračovali ve výrobě lyží v Novém Městě. Používali jasan a později i tvrdé a houževnaté hikorové dřevo z ořechovce bílého, které se dováželo až ze Severní Ameriky. Lyže se napřed dělaly z jednoho kusu; lepením z více dílů vznikaly od poloviny 30. let. V regionální nabídce pak byly běžky, lyže speciální závodní, lyže na skok, lyže sjezdové i lyže dětské. Výrobu však přerušila druhá světová válka a zanedlouho následovalo znárodňování podniků. Tehdy se už v Novém Městě zabývalo výrobou lyží několik firem.
Do jednoho celku byli sloučeni všichni regionální výrobci sportovního zboží. Národní podnik se nejprve jmenoval Sport, později Artis. Výroba lyží se znovu osamostatnila po privatizaci na začátku 90. let a v posledních dvou desetiletích funguje pod značkou Sporten. Čtyři pětiny lyží z Nového Města se prodávají v zahraničí - kromě Evropy i v Americe, Japonsku a v Austrálii. Mezi zákazníky jsou i jiní světově známí výrobci lyží.
Sporten nedávno dodával na trh kolem 300.000 párů lyží ročně. Stejně jako jiné výrobce ho ale v poslední době připravily o část odbytu mírné zimy. Továrna, která teď dává práci 165 lidem, produkuje hlavně sjezdové lyže a běžky, má také vlastní vývoj. "Podle profilu vyrábíme více než 50 typů lyží jak ve sjezdových, tak v běžkách. Pokud bychom vzali v úvahu ještě dekory, tak to se ani nedá spočítat," popsal výrobní program ředitel Ján Hudák.
Ve Sportenu se dělají i snowboardy, a například také skokanské a akrobatické lyže pro vrcholové sportovce. K posledním hitům mezi vyznavači adrenalinových sportů patří lyže, s nimiž se dají sjíždět horské svahy i v hlubokém sněhu. "Mají jiný náběh špice a jsou široké; ve sněhu se lépe ovládají a nepropadnou se," vysvětlil Hudák.
Dnešní závod na výrobu lyží se s někdejšími truhlářskými dílnami nedá porovnat. Některé úkony už převzaly automatické stroje řízené počítači. Ředitel podotkl, že vyrobit dobré lyže je přesto náročné a bez fortelné ruční práce se to neobejde. V jednom výrobku se často musí skloubit dřevo, plasty, barvy i kov. "Musíte vědět, jak tu lyži postavit, aby z toho byl dobrý výrobek," poznamenal.
Plasty se ve výrobě lyží začaly prosazovat od 60. let minulého století. "První laminátové lyže na světě byly vyrobeny v Novém Městě, alespoň se to tak tvrdí," podotkl Hudák. Teď už se některé typy lyží dělají jenom z umělých hmot, jiné mají dřevěné jádro. Obě technologie mají své výhody i nevýhody.
Některé typy lyží vznikají propojením desítek částí. Pokud je základ lyže ze dřeva, jde většinou o topol; u sjezdových lyží v kombinaci s bukem. Jedno jádro se vyrábí slepením šesti dřevěných pruhů, v nichž nesmí být suky. S umělou skluznicí a vrchním laminátovým dílem se dřevěná část spojí zalisováním v hliníkové formě, která se pro každý typ lyží vyrábí přesně na míru. Pak následují další úpravy, včetně několikanásobného přebroušení skluznice.
Zdroje: