"Návštěvníci zjistí, jaké typy vějířů existují, z jakých materiálů se vyráběly. Mohou se podívat na exempláře látkové, péřové, dřevěné, kostěné, zdobené ruční malbou či výšivkou," uvedla Hirnerová.

Podle ní byly vějíře nejen praktickou pomůckou v době, kdy neexistovala klimatizace, ale také záležitostí společenskou, neboť zdobnost doplňku byla úměrná sociálnímu postavení dámy. Postupně se také vějíř stal pomůckou nonverbální komunikace, neboť fungovala jakási vějířová mluva, pomocí níž se dámy a pánové mohli dorozumívat beze slov. "Pokud dáma například držela zavřený vějíř u svých úst, bylo to neklamnou známkou toho, že hledá partnera. Pokud si jej přiložila k srdci, dala tím jasně najevo své city k adresátovi. Podobných znamení existovaly desítky, což mělo tu výhodu, že se nikdo neztrapnil při odmítnutí. Na druhou stranu to však zavdávalo dobrým pozorovatelkám příčiny ke klepům," prozradila Hirnerová.¨

Množství plesových doplňků

Expozici doplňují takzvané taneční pořádky, rukavičky, kabelky a čtveřice dobových dámských šatů, které zapůjčila olomoucká sběratelka Irena Rážková.

S výstavou je spojen i doprovodný program připravený sdružením Gaudolino. V něm si děti i dospělí mohou výrobu vějířů sami vyzkoušet, a to v úterý 25. ledna a v úterý 22. února vždy od 16:00 do 19:00. Vstup na výstavu i na tvůrčí dílny je bezplatný.