K nejstarším kusům nábytku patří bezesporu židle či truhla ze 16. století, které zdobí zámecké chodby. Od loňského roku se ale zámek postupně vrací do podoby, jakou měl za posledních majitelů - hrabat Des Fours-Walderode.

Předměty se vracejí

Cenný nábytek, léta ukrytý v depozitářích, obrazy i předměty z každodenního života vracejí památkáři postupně na místa, kde stály ještě ve 30. letech minulého století. Původní interiéry nahradily expozici Uměleckoprůmyslového muzea, která tu byla v posledních desetiletích.

Studovaný historik hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours-Walderode, který byl předposledním majitelem, by jistě snahy památkářů ocenil. Sám velmi ctil dílo svých předků, kteří Hrubý Rohozec vlastnili po tři staletí, a snažil se dům zachovat co nejvíce v původní podobě.

Zámek se vrací do podoby, kterou získal po poslední přestavbě v první polovině 19. století. Barokní a rokokový nábytek předchozích generací rodu tehdy doplnil jednodušší, ale pohodlný biedermeier a později i kusy druhorokokové nebo pseudorenesanční.

Překvapení památkáři

Úpravy probíhaly podle návrhu architekta Jana Filipa Joendla v romantickém stylu (např. novogotický portál dveří vedoucích na schodiště do zámecké kaple).

Z hlediska návštěvnosti má Hrubý Rohozec trochu smůlu, že se nachází v oblasti obzvláště bohaté na ještě atraktivnější objekty, například Trosky, Kost či Valdštejn. Je to však památka, která rozhodně stojí za vidění - a třeba právě ve spojení s některým s výše uvedených objektů.

Při úpravě interiérů vycházeli památkáři ze 48 fotografií z roku 1932, které dokládají, jak tehdy rodina na rohozeckém zámku žila. "S překvapením jsme zjistili, že většina vybavení zachyceného na dobových snímcích je v našich depozitářích," poznamenal Vladimír Tregl z Národního památkového ústavu v Liberci.