Zámek vlastní několik kočárků. Nejstarší je z roku 1880 a právě v těchto dnech restaurátorka dokončuje opravu dalšího cenného exponátu.   "Jde o historický promenádní kočárek z období kolem roku 1900," říká kastelánka zámku Eva Kolářová. Kočárek návštěvníci uvidí už v létě, kdy bude součástí expozice věnované životu dětí na zámku.     "Kočárek je ale hodně poškozený. Například boudičku musíme kompletně rekonstruovat a restaurovat," podotkla kastelánka. Exponát zámek získal od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.  "Pochází z pozůstalosti, která neměla majitele. S úřadem takto spolupracujeme už dlouho. Vždy se na nás obrátí, když narazí na něco, co by se nám mohlo hodit," vysvětlila. 

 Tentokrát zámek získal nejen klasický kočárek pro dítě, ale také malý kočárek pro panenky. Podle restaurátorky Aleny Ilievské, která na jejich obnově pracuje, jde o jeden set.     "Náročné bylo zbavit kovové části rzi a upravit jejich povrch," uvedla. Hodně práce podle ní zabere i obnova proutěného koše. "Nejnáročnější ale bude postavit novou boudičku. Musím vyrobit její mechanismus a pak jej potáhnout speciálně navoskovaným plátnem," popsala další postup prací.

Ilievská o sobě s humorem říká, že při práci pro zámek musí ovládat devatero řemesel. "Když je potřeba šiju či pletu. Musím umět pracovat ze železem i dřevem. Se vším si poradím i doma. Na opravy manžela nepotřebuji. Všechno si dělám sama. Manžel občas jenom radí," dodala s úsměvem.  Až opravy kočárku dokončí, poputuje k dalších historickým exponátům. "Náš nejstarší kus je z roku 1880. Je dřevěný a potažený kůží," řekla kastelánka Kolářová. Koncem 19. a začátkem 20. století byly dětské kočárky výhradně záležitostí bohatších vrstev z řad úřednických, podnikatelských a šlechtických rodin.

 "Nevozila se v nich chudina. Prezentovaly finanční a společenské postavení rodiny. Čím vyšší bylo, tím luxusnější byly kočárky. Děti byly prostě vždy výkladní skříní rodiny," podotkla.     Už několik let se Kolářová snaží přiblížit návštěvníkům zámku běžný život, který na něm panoval. K němu patří i děti. "Pokoušíme se dát dohromady kolekci dětských hraček a dětských potřeb, protože tady na zámku bylo vždy dětí plno," řekla.    Příchozí tak například mohou nahlédnout přímo do dětského pokoje. "Pokoušíme se lidem představit, jak děti v zámeckém společenství žily," vysvětlila.   Součástí zámeckého dětského pokoje je i dřevěná kolébka se zajímavým osudem. Kdysi patřila k vybavení zámku. Pak na desetiletí zmizela a nakonec se do jeho prostor vrátila. "Místní hraběnka Luisa Blücherová kolébku v rove 1924 věnovala své těhotné komorné. Ta si ji odnesla do domu své rodiny v Raduni. Postupně se v ní během let odchovalo několik generací dětí. Potomci komorné ji pak nakonec přinesli zpět na zámek. Věnovali nám ji jako exponát," uvedla kastelánka. 

 Na místě současného raduňského zámku stála původně středověká tvrz. Patřila Tvorkovským z Kravař, kteří ji během 16. století přestavěli na renesanční zámek. Vlastnili jej až do roku 1671. Potom stavba postupně pustla. Až po roce 1816 za působení Jana Larische-Mönnicha byl zámek opraven a přestavěn. Současně byl upraven přilehlý park s rybníky. Roku 1832 přišli na panství Blücherové z Wahlstattu. Tento rod zde žil až do začátku roku 1949.