Ačkoliv netuším, kolik Čechů se ročně vydává na dovolenou do Moldavska, domnívám se, že je to množství menší než malé. V roce 2010 jsem se tam dobrovolně vydala já. A zážitky byly vskutku intenzivní! Od návštěvy vinných sklípků v Cricově, přes hlavní město Kišiněv, až k vesničce s českou menšinou Holubinka.

Zvídavý chlapec.

Trocha faktografie…

Moldavsko je nejchudší evropskou zemí. Leží mezi Rumunskem a Ukrajinou a žijí zde neceléčtyři miliony obyvatel. Jedná se o poměrně nový stát, který vznikl až ve 20. století, přičemž navazoval na historické území Království Moldávie. Do roku 1991 bylo Moldavsko součástí SSSR. Dnes je největším problémem země autonomní oblast Podněstří, která, ač vyhlásila nezávislost, nebyla mezinárodně uznána.

Holubinka

Vesnička Holubinka je jedním z míst na světě, kde se doslova zastavil čas. Byla založena v 80. letech 19. století 153 Čechy. Dnes češtinu ovládá jen část krajanů, přesto je povědomí o původu stále živé. V místní škole dokonce funguje kroužek českého jazyka.

Naše hostitelka.

Holubinka je velice chudé místo, i když v domech nalezneme televize, cesty jsou prašné, toaletysuché, místo aut uvidíme povozy s koňmi a domácí zvířectvo se svými majiteli téměř stoluje. Ubytováni jsme byli v místní škole, stylem muži nalevo, ženy napravo. Na večeři jsme byli pozvánik místním.Večer se na naši počest sešli místní hudebníci, zpívalo se, tančilo a popíjelo. A tovíno! Víno servírované v plechových kýblech! Snad každý tu má svůj malý vinohrádek. A bylo vskutku silné...

Typický obrázek z Holubinky.

Vinné sklepy Cricova

Kapka luxusu v moldavském chudém moři. A luxus vskutku nejluxusnější! Však i ruský prezidentPutin Cricovu navštívil! Naše návštěva začala prohlídkou samotných sklepů. Je to skutečnépodzemní město s téměř šedesáti kilometry širokých i úzkých uliček. Každá se jmenuje v závislosti na značce vína: Kagor, Cabernet,..

Vinné sklepy Cricova.

Sklepy mají pět degustačních sálů, přičemž v jednom z nich slavil prezident Putin svénarozeniny. Všechny prostory spolu s výrobními úseky zaujímají kolem 53 ha. Vše v podzemí! A ukrývá se zde i skutečný unikát, lahev Becherovky z roku 1902, která pochází z válečné kořisti sbírky Hermanna Göringa.

Víno bylo moc dobré!

A pak to přišlo! Moje první opravdová degustace. Na stolech stálo několik skleniček, do kterých podle striktních degustačních pravidel nalévali číšníci lahodné moky, misky s oříšky a sýrypřetékaly. Myslím, že nejen já jsem si ochutnávku náležitě užila. Ačkoliv bylo teprve poledne, při odchodu se mnohým pletly nohy. Moldavská vína jsou zkrátka VÍNA, a proto si je i dnes ráda kupuji.

Kišiněv

Hlavní město oplývající zelení je zároveň i městem největším. Rozkládá se na březích řeky Bica je průmyslovým a dopravním centrem celé země. Město bylo založeno v roce 1436 jako klášterní obec a až do 19. století se příliš nerozrůstalo. Dnešním centrem je Katedrální náměstí s Vítězným obloukem, katedrálou a sochou sv. Štěpána. Nedaleko se nacházívojenské historické muzeum, kde jsme za vstupenku dali v přepočtu pouhé čtyři koruny!

Trh v Kišiněvě.

Ve městě také najdeme Pomník vítězství ve tvaru pěti opřených pušek, u kterého stojí stráž a hlídá Věčný oheň. Kousek od náměstí je trh s květinami, kde je devadesát dva obchodů, které mají otevřeno nonstop. Nám v hlavním městě bohužel pršelo, hodně času jsme strávili na místním trhu (jako mnoho lidí totiž vyznávám myšlenku, že nejvíce se o dané zemi dozvíme mezi lidmi, nikoliv mezi památkami). Na závěr jsme poseděli v příjemné hospůdce.

S Moldavskem je neodmyslitelně spjata i oblast Podněstří, o které byla řeč již v úvodu, protože si ale zasluhuje více pozornosti, vydáme se tam v samostatném článku někdy příště.

Naše chatka na "kuří nožce".

Moldavsko je zemí, kde máte možnost poznat životy lidí nepříliš majetných, kteří jsou k vám alevelice štědří a váží si každého návštěvníka z cizí země. Ubytováni jsme byli v chatkách, kdedvířka od lednice odpadávala, postel se prohýbala téměř až k podlaze a jednoduché pojetí hygieny odrazovalo nejednoho milovníka čistoty. Mně ale tyto strohé poměry nevadily.

Je libo sprchu pod noční oblohou?

Aby ovšem nedošlo k mýlce, luxusem nepohrdnu a večeři o třech chodech či sklenku vína ve vířivce si dokáži vychutnávat se stejným nadšením, ale takové mytí vlasů v ledové sprše pod noční moldavskou oblohou je zážitek, na který se nezapomíná!

Do Moldavska se pravděpodobně již nikdy nepodívám, je přeci tolik jiných míst, které musím nutně vidět, přesto cítím určitou hrdost, že jsem tento odlehlý a opomíjený kout Evropy neváhala navštívit.

zdroj: Redakce