SAE tvoří sedm emirátů, z nichž dva - Abú Zabí a Dubaj - jsou synonymem luxusu. Situace v severních pěti částech federace je ale jiná. Tamní obyvatelstvo není zdaleka spokojeno, k čemuž v nedávné době přispěl nedostatek paliva i nespolehlivé služby.

Ekonomická propast

"Voda někdy neteče pět, šest i sedm dní," tvrdí šedesátnice Chadídža Džumaaová z nejsevernějšího emirátu Rás al-Chajma. Stála před venkovním tržištěm s ovocem a zeleninou, což se v Dubaji ani Abú Zabí nevidí, protože tam se nakupuje v klimatizovaných supermarketech.

S průměrným ročním příjmem 47.000 dolarů (796.000 korun) na hlavu jsou SAE osmé na světě. Politické nepokoje známé letos z mnoha arabských zemí se jim zatím vyhnuly. Z oficiálních statistik lze ale vyčíst zjevnou ekonomickou propast mezi prosperujícím jihem a chudým severem státu.

Například v emirátu Fudžajra činila v roce 2009 míra nezaměstnanosti 20,6 procenta, zatímco průměr země byl 14 procent. K potížím na severu se nedávno připojil nedostatek pohonných hmot, pro nějž úřady nemají věrohodné vysvětlení. Připisovaly ho údržbě technického zařízení, ale mluví se spíš o neochotě vlády pokračovat v subvencování cen.

Místní nepokoje

Hovoří se o tom, že budou-li se ekonomické nůžky v SAE dále rozevírat, povede to k napětí podobnému tomu, které stálo za nepokoji v Tunisku nebo v Egyptě. "Žádná ze zemí té oblasti není před nepokoji imunní. Největší výzvou pro udržení stability v SAE je rozložení bohatství mezi severem na jedné a Dubajem a Abú Zabí na druhé straně," tvrdí zakladatel londýnské konzultační filmy Ghanem Nuseibeh.

Podle něj nehrozí jenom místní nepokoje, ale také zásah do vnitřních věcí ze strany oblastních velmocí. Vláda emirátů si toho je vědoma a už v březnu slíbila 1,6 miliardy dolarů na budování infrastruktury na severu státu. Prezident Chalífa bin Zajd Nahaján nařídil ministerstvům prověřit situaci severních emirátů na místě.

Ministerstvo veřejných prací a dubajský vládce šajch Muhammad bin Rašíd Maktúm pak vyzvali centrální vládu k budování odlehlých částí státu. "Úspěch, jakého dosáhl Dubaj, je prodloužením úspěchu emirátu Abú Zabí a naopak. Tutéž dynamiku je třeba uplatnit i v ostatních oblastech. Jednota sedmi emirátů je neotřesitelná," řekl šajch Maktúm.

Nedostatečná propagace

Odborníci z Dubaje i Abú Zabí chtějí, aby byl rozvoj severu rychlejší a aby tam vznikaly nové pracovní příležitosti. Nejvíce je prý potřeba zlepšit služby, zdravotní péči a školství. Mnoho lidí přiznává, že mimo Dubaj nebo Abú Zabí necestují, protože tam chybí adekvátní služby.

"Tuším, že tam jsou nějaká střediska, ale moc o nich nevím. Někdy nám posílají e-maily, ale nejsme si těmi místy moc jisti, nepropagují je dostatečně," řekla šestadvacetiletá Majza Mansúrová z Dubaje.

O emirátu Rás al-Chajma přitom hovoří přezíravě jako o vesnici. Toto území leží na pobřeží Hormuzského průlivu, jímž proplouvá 40 procent ropy určené na export a přepravované po moři. V minulosti se tam konalo několik protestů, ale federální bezpečnostní jednotky je vždy potlačily.

Šňůry s prádlem

Místní ekonomika stojí na betonu, lécích a na výrobcích ze skla. Reklamy, obchodní střediska ani hotely podobné těm v Dubaji zde nenajdete. Místo nich jsou kolem pouštních silnic bloky obytných domů, autodílny a obchody s levným zbožím.

Je vidět šňůry s prádlem, u domů a obchodů generátory, které jsou v provozu, když je přerušena dodávka proudu. Rás al-Chajma byl k SAE připojen začátkem 70. let jako poslední, když se Británie stáhla z Perského zálivu.

Striktní zákon

SAE vznikly z tehdejšího Smluvního Ománu jako federace nejdříve šesti, v roce 1972 pak sedmi emirátů. Všechny si dodnes udržely vlastní ráz. Rás al-Chajma má nejblíže k Íránu. Šardžá zas k Saúdské Arábii.

Prosazuje striktní dodržování islámského zákona, jako jediný z emirátů zakazuje pití alkoholu a přísněji střeží dodržování islámského způsobu odívání. Mnoho obyvatel Rás al-Chajma pociťuje velké rozdíly mezi tím, jak se žije na severu a jak v Abú Zabí, a jakékoli snahy o srovnání nepřipouštějí. "Nemá smysl to srovnávat," řekl jeden z nich.