Kobylka, která žila v době, kdy se po zemi proháněli dinosauři, měla křídla dlouhá zhruba 72 centimetrů. Díky jejich dokonalému prokreslení na nalezené fosilii vědci mohli vůbec poprvé rekonstruovat zvuky, jaké mohla vydávat, když jimi kobylka třela o sebe.

Výsledkem je "možná nejdávnější dosud zdokumentovaný hudební nápěv", uvedla studie zveřejněná v americkém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

"Tato jurská kobylka nám pomáhá dozvědět se trochu víc o atmosféře světa, který je dávno pryč," řekl spoluautor studie Fernando Montealegre-Zapata z Bristolské univerzity. Prostý nápěv byl podle vědců nejspíš nejlepším způsobem, jak v nočním pralese přilákat samičku.

"Zpívat hlasitě a jasně dávat najevo přítomnost, místo a kvalitu zpívajícího," dodal spoluautor Daniel Robert. "To je vzkaz, který samička může vyslyšet - nebo ne. Díky použití jediného tónu se volání samečka nese dál a lépe, a tudíž je vyšší šance na nalákání většího počtu samiček," upřesnil.

Dávno vyhynulá kobylka ale svým voláním mohla zároveň přilákat dravce, což vedlo k evoluční změně. Zhruba o 100 milionů let později si hmyz začal vyvíjet schopnost vydávat zvuky na frekvencích, které jejich nepřátelé - například netopýři - nejsou schopní slyšet.