K popularitě koníčku přispívají i prázdninové plavby Čechů po nizozemských říčních kanálech a výstavba nových přístavišť. Modernější a k životnímu prostředí šetrnější motory nových plavidel prý také zmírňují averzi ekologů a rybářů.

Naprostá volnost

Téměř naprostá volnost pohybu ve srovnání s jízdou v autě v pruhu silnice láká k plavbě po řekách již přes čtyřicet let Jiřího Belingera z Asociace prodejců a výrobců lodí a lodního příslušenství (APL). "Jedete si kudy chcete, zastavit si až na pár výjimek můžete všude. Vidíte nějakou zajímavost a jedete si ji v klidu prohlédnout," líčí nadšeně.

Pobyt na palubě pomalu se pohybující lodi je prý pro posádku dokonalou relaxací. Součástí plavby je obvykle koupání a opalování i výlety na okolní břehy s návštěvami památek a hospůdek. Protože se na loď vejdou i kola, nic nebrání tomu šlápnout do pedálů a vyrazit po cyklostezkách. "Po dni stráveném na lodi máte pocit, že z vás spadla veškerá únava a starosti," řekl Belinger.

Jiný pohled

Zvláště obyvatelé velkých měst ocení možnost seznámit se zblízka s ptačími obyvateli břehů. Labutě a kachny se nebojí vyskočit na palubu a žebrat o pamlsek, vzácnější a obvykle velmi plaché druhy, jako třeba volavky, jim dovolí přiblížit se na několik metrů.

Plavba po řece dovoluje přístup do jinak nedostupných meandrů a slepých ramen zarostlých rákosím a hradbou stromů. "Z hladiny je na ně úplně jiný pohled než ze břehu," popisuje Belinger s tím, že nádherné zážitky nabízí například plavba lužními lesy v Polabí a na Vltavě úsek bývalých Svatojánských proudů od Štěchovic do Nových Třebenic.

Až do Německa

V Česku mohou rekreační motorové lodě brázdit po šesti stech kilometrech řek - především na Labi, Vltavě a na Moravě na Baťově kanále, a na devíti jezerech a vodních nádržích. Kapitáni by ale rádi vyrazili i na zatím pro ně nepřístupnou řeku Moravu, Berounku a Sázavu. K tomu je prý nutná větší podpora úřadů.

"Všude se budují cyklostezky a in-line dráhy, ale že tady máme splavné řeky, že Labe vede až do Německa k moři, na to se trochu zapomnělo," říká Stanislav Bohuslav, předseda klubu Sokol Drahelice, jehož členové provozují na Labi několik plavidel.

Většina ze zhruba 35.000 rekreačních lodí registrovaných v tuzemsku spadá podle Belingera do kategorie šesti až desetimetrových plavidel. Malé motory mají výkon 50 až 70 koní a umožňují rychlost plavby až dvanáct kilometrů za hodinu. Je to velký rozdíl proti stavu před dvaceti lety, kdy sbíralo mnoho dnešních "ostřílených" kapitánů první zkušenosti s plavbou na řekách v gumových nafukovacích člunech s motory o výkonu pěti koní.

Začínají na 200.000 korun

K boomu rekreačních lodí v ČR přispěla paradoxně i nedávná ekonomická krize, která vedla v západoevropských zemích k poklesu cen starších obytných plavidel o velikosti asi 12 metrů, tzv. River Boat, známých Čechům z plaveb po nizozemských kanálech.

Ceny nových plavidel lze srovnat s cenami nových aut. Začínají na 200.000 korun a s ohledem na výbavu odpovídající přání zákazníka mohou dosahovat třeba dvou milionů korun. Čeští kupci volí většinou zlatý střed, tedy lodě od 600.000 do milionu korun, uvedl Belinger. Až 90 procent vyznavačů plavby na řekách si ale lodě půjčuje v půjčovnách.

Klub vodního motorismu

Pro začátečníky zdaleka nejjednodušší cesta za kormidelnický kruh vede přes zapůjčení typů, pro jejichž provoz není potřeba oprávnění, ale jen proškolení. I díky tomu prý mají zkušenost s plavbou na motorové lodi stovky tisíc Čechů.

Levnou alternativou v přístupu k lodi jsou kluby vodního motorismu. Za možnost půjčit si na několik týdnů lodě zaplatí jejich členové podle Bohuslava ročně v průměru 8000 korun, a to včetně plateb za pohonné hmoty. Zatímco motory novějších typů plavidel vyhovují dnešním přísným ekologickým normám, a nejsou tak pro kvalitu vody podstatnější zátěží, horší je to s asi pěti tisíci zastaralých člunů s dvoutaktními motory vyrobenými před rokem 1989.

"Tato plavidla kazí vztahy mezi vodními motoristy, rybáři a ekology," připouští Belinger. Špatnou reklamu koníčku dělají i řidiči lodí s velmi silnými motory, dovezenými ze Spojených států. Jsou původně určené pro plavbu po moři, kde jim jejich výkon pomáhá překonávat vysoké vlny, a jejich rychlost svádí k riskantní jízdě a porušování předpisů.

Jen několik měsíců v roce

Žádná loď se neobejde bez přístaviště. Nejlepší podmínky mají jejich kapitáni v Praze, a to z historických důvodů, protože obliba vodního motorismu zde nebyla přerušena ani v době komunistické totality. Zakotvit mohou například v nejstarší loděnici v ČR pod Vyšehradem, na ostrově Císařská louka či v Holešovicích.

Malá přístavní mola jsou na řekách rozmístěná v průměru po 30 až 40 kilometrech a každým rokem k nim přibude kolem pěti dalších, často nabízejících i ubytování, možnost občerstvit se, načerpat palivo a vyhodit odpad. Vlastník lodě se musí smířit s tím, že si jí užije jen po několik málo měsíců v roce.

Bez omezení

Sezona obvykle začíná na konci května a trvá do začátku září. Jak však Belinger poznamenává, někteří z nich jezdí na plavidlech vybavených topením i v zimě po zamrzajících řekách. Stát se úředně potvrzeným kapitánem rekreační motorové lodě není příliš obtížné. Vyžaduje to přibližně stejné úsilí a znalosti jako získání řidičského průkazu na osobní auto.

Průkaz Vůdce malého plavidla získá zájemce po absolvování zkoušek, kterým předchází několikadenní kurz a 30 hodin za kormidlem lodi za asistence zkušeného kapitána. Poté se může plavit až na 20 metrů dlouhé lodi po všech splavných evropských řekách. Na palubě může převážet až 12 lidí, výkon motoru ani šířka lodi nemá žádná omezení.