Rok 2013 je za námi a nastává bilancování a zároveň čas nových plánů a předsevzetí. Co se týká cestování, jsem s uplynulým rokem velmi spokojená. Splnila jsem si velký sen – Řím a jak už to tak bývá, většina akcí byla neplánovaná. Podívala jsem se do bulharských hor – Rily a Pirinu, do oblasti Kaňonů jižní Francie a velmi hojně si užívala po zemi České i Moravské. Možná bych se měla cítit provinile, že jsem cestování věnovala tolik času a peněz, nicméně necítím.

Někdo si pořídí ultramoderní telefon, jehož chytré aplikace vám div nevypočítají návštěvu toalety, další si koupí externí disk, na kterém k potěše své duše schraňuje gigabity filmů, jinýinvestuje do zážitků. Hlavní je, že jsme všichni spokojeni. Jelikož překvapivě patřím do oné třetí kategorie, v hlavě již sumíruji plány (nejen) pro rok 2014.

Trek pod Mount Everest

Panorama s Annapurnou.

Nač troškařit, načněme plánem nejsmělejším. Hory mě fascinovaly odjakživa, na ty nejvyšší jsem si začala myslet zhruba před třemi lety. Plány jsou zatím v plenkách, nicméně pohled na nejvyšší pohoří světa si milovnice strmých štítů nemůže nechat ujít. Ale ať vyrazím s cestovkou nebo se skupinkou podobných nadšenců, bude to pravděpodobně jediný výlet dotyčného roku, navíc do kapsy budu muset sáhnout hluboko. Plán největší a zároveň nejnáročnější. Proto asi i letos zůstane pouhým snem.

Pohled na horu Shilla.

Kavkaz – Arménie a Gruzie

Země na pomezí Evropy a Asie, muslimského a křesťanského světa. Čeká nás zasněžený Kavkaz rozkládající se mezi Černým a Kaspickým mořem i arménská údolí a téměř polopouštní a stepní charakter této země. Divoká příroda a pastevci se svými stády, opevněné vesnice i staré kostely a kláštery. Tip vhodný pro dobrodruhy, kteří ocení krásu čisté přírody a pohostinnost obyvatel.

Klášter Chorvirap, v pozadí je pohoří Ararat - národní symbol Arménie.

Toskánsko

Šikmá věž z Pise, kolébka renesance Florencie i ostrovní město Benátky. Ano, skutečně je v mých plánech také civilizace! Nejen hory a surová příroda přinášejí potěchu mému oku. K italským památkám tíhnu snad již od základní školy, kdy jsem poprvé slyšela o významných osobnostech renesance v čele s Michelangelem. Santa Maria del Fiore, Ponte Vecchio či sličné gondoliéry bych zkrátka ráda viděla naživo.

Západ slunce nad Florencií.

Podkarpatská Rus

A jsme opět na Východě. Mám dojem, že tento plán bych si měla vyplnit co nejdříve. Ne že bych snad měla obavy, že se z bývalého nejvýchodnějšího cípu Československé republiky stane druhé Švýcarsko, přesto bych tuto zemi ráda viděla v její nejčistější podobě co nejdříve. Zapomenutý kout země, geografický střed Evropy, země neposkvrněná, lesů a planin plná. Pro milovníky divočiny a skromných nároků země zaslíbená a jak se říká, za málo peněz hodně muziky. 

Koločava.

Maroko

Jediná africká země, která mě láká (nepočítám-li ovšem výstup na Kilimandžáro, což ponechám opravdu jen v říši snů). Stále jste takřka jednou nohou v Evropě, přitom nasáváte atmosféru černého kontinentu plnými doušky. Stará města s voňavými trhy, řemeslné dílny či mešity asaharský písek, to vše náš čeká, navštívíte-li Maroko. Nebyla bych to ovšem já, kdyby mě i do těchto mít netáhly také hory. Zde je to Vysoký Atlas s nejvyšší horou Jebel Tubkal tyčící se do výše 4167 metrů.

Vysoký Atlas.

Ne, opravdu to není vše, plánů mám mnohem více. Nad těmito ovšem přemýšlím již delší dobu a jsou to mé největší touhy. Je zajímavé, že absolutně neprahnu po Austrálii, po které snad touží každý druhý. Nelákají mě ani země, které jsou ekonomicky na výši. Z tohoto důvodu (zatím) zcela opomíjím severské země.

Mám i dostatek plánů na zemi Českou. Chtěla bych si sjet Ohři, na kole se vydat do oblastiČeského lesa, navštívit vinné sklípky na jižní Moravě, s batohem na zádech prozkoumatNovohradské hory a také bych si chtěla skočit padákem. Už aby tu bylo jaro! Nejsem skromná, vím, ale kde se plánuje, tam to žije! Proto plánujte, cestujte a žijte!

AUTOR: Martina Bičišťová

zdroj: Redakce