Každý den časně ráno tento křehký chlapec šplhá na kmeny kokosových palem v metropoli souostroví Suvě a odřezává kokosové ořechy, které chytají hoši čekající dole.

"Jsem rád, že mohu přinést peníze naší rodině, aby si za ně mohla koupit jídlo," prohlašuje Gio Vakaloloma. Připojil se k tuctu mládenců, kteří ořechy prodávají řidičům u silnice na předměstí Suvy Raiwaqa.

Zelené kokosové ořechy se prodávají jako nápoj: prodavač seřízne vršek kokosu a vloží dovnitř brčko. Šplhání na kokosové palmy je obtížné, ba nebezpečné. Je to tradiční zkouška vytrvalosti a zdatnosti mladých lidí na Fidži.

Kokosové palmy hojně rostou na venkově tohoto souostroví v jižním Tichomoří, ale také ve městech. Staly se zdrojem příjmů pro mnoho mladých prodavačů v zemi, kde se ekonomika ještě zcela nevzpamatovala po létech vojenské diktatury.

Již šest let stojí v čele souostroví s 840.000 obyvateli Voreqe Bainimarama, bývalý šéf armády, který koncem roku 2006 svrhl volenou vládu, v dubnu 2009 zrušil ústavu a zavedl výjimečný stav. Byl to již čtvrtý státní převrat od roku 1987.

Výdělek 400 - 600 Kč denně

Počátkem letošního roku se Mezinárodní měnový fond (MMF) připojil k výzvám k uspořádání nových voleb. Zdůraznil, že zrušení strukturálních překážek růstu má zásadní důležitost. Takový komentář je nezvyklý u organizace, která se většinou snaží nevměšovat do vnitřní politiky.

Voreqe Bainimarama v březnu slíbil do února příštího roku novou ústavu a volby v roce 2014. Jeho prohlášení vedlo k oteplování vztahů s Austrálií a Novým Zélandem, sousedy a obchodními partnery souostroví.

V očekávání zlepšení situace vůdce skupiny mladých prodavačů Ben Tiko prohlašuje, že vydělává 40 až 60 fidžijských dolarů (asi 400 až 600 Kč) denně, tedy mnohem více, než by si vydělal v obchodě jako prodavač.

"Obchody jdou dobře. Lidé dávali přednost limonádám, ale stále více kupují kokosové ořechy, protože jsou zdravější. Muži přicházejí ráno, když večer předtím holdovali alkoholu," dodává dvaadvacetiletý mladík. 
Policie udržuje kilometrovou vzdálenost mezi jednotlivými skupinami prodavačů, aby tak zabránila bitkám o území.

Práce skýtá nebezpečí

Pracovní den začíná v šest hodin ráno: mladíci si naplní pytle z juty co největším množstvím kokosových ořechů, když je předtím připraví k prodeji. Skupiny prodavačů kokosů si také pravidelně pronajímají luxusní hotely, aby tu sklízely ořechy přímo na místě a zabránilo se tomu, že by případně spadly na hlavu hostům.

Práce to může být nebezpečná. "Spadl jsem a zranil jsem se," vypráví Ben Tiko. "Lidé si často zlomí ruku nebo nohu. Nejdůležitější je nespadnout na hlavu," zdůrazňuje. Je to však jedno z mála povolání, které lze na souostroví vykonávat, dodává.

Osmnáctiletý Usaia Koroi, kterého jeho vrstevníci uznávají za nejlepšího lezce v oblasti Raiwaqy, vysvětluje, že je třeba umístit nohy z každé strany kmene a používat ke šplhání nohy, nikoli ruce.

Jednou se chce vrátit do školy a najít si stálé zaměstnání. "Kdybych měl peníze, chodil bych do školy a dělal bych to jen ve svém volném čase," říká. Spoří dolar k dolaru, aby si jednoho dne mohl svůj sen splnit. "V tomto světě není nic snadné," zdůrazňuje.