Řekne-li se nejznámější mosty světa, jaké se vám vybaví? Los Angelský Golden Gate Bridge,Londýnský Tower, nejdelší most přes vodní hladinu čínský Jiaozhou Bay Bridge nebo starobylý francouzský Pont du Gard?

Francie má i další mostní unikát. Jedinečný projekt tyčící se nad údolím řeky Tarn ohromuje svojí ladností a impozantností. Most, jehož nejvyšší pilíř měří 245 metrů a spolu s pylonem převyšuje Eiffelovu věž, se táhne v délce téměř dvou a půl kilometrů, a přesto nenarušuje ráz krajiny. V době svého otevření byl vyhledávaným turistickým cílem nejen hrdých Francouzů. A není se čemu divit, od roku 2004 byl nejvyšším mostem na světě a své prvenství ztratil až nedávným otevřením Puente Baluarte v Mexiku v lednu 2012.

Most Millau převyšuje Eiffelovu věž.

Most ležící nedaleko města Millau byl pro jeho obyvatele vysvobozením, kolony aut je totiž sužovaly dlouhá léta. Při výstavbě dálnice spojující Paříž s jižní Francií a Španělskem bylo údolí Tarnu pro stavitele pověstným nejtvrdším oříškem, obě části dálnice se totiž střetly právě u tohoto problematického místa a do otevření mostu museli všichni projíždět přes Millau.

Smělý projekt, z počátku pouhým snem projektanta Michela Virlogeuxe, získal podporu vlády aarchitekta Normana Fostera, který je mimo jiné „zodpovědný“ za mrakodrap Cucumber, Londýnskou radnici nebo Millennium Bridge, a stavba mohla začít. Když si uvědomíte, jakou rychlostí postupuje výstavba silnic a dálnic u nás, je těžké uvěřit, že toto velkolepé dílo bylo vybudováno za pouhých 38 měsíců. Stavební společnost ovšem měla v případě prodlení platit nemalé penále.

V úvahu bylo potřeba brát naprosto všechno, každá drobnost měla svoji váhu, protože most podobných rozměrů do té doby postaven nebyl a nikdo si nemohl být jist, jaké problémy se mohou vyskytnout, přičemž povětrností podmínky byly jen jedním z důležitých faktorů. Architektonický plán navíc počítal s tím, že most bude od severu k jihu klesat o tři procenta a bude mírně do oblouku. Jakoby už tak nebyl plán dost velkolepý.

Na stavbu sedmi pilířů bylo potřeba 200 000 tun betonu a v blízkosti mostu byla postavena továrna na jeho výrobu. Beton ovšem nemohl být ledajaký, musel mít pevnou strukturu, aby dokázal unést zátěž, nemohl tvrdnout příliš brzy, protože byl dopravován do enormní výšky a v neposlední řadě musel mít správnou barvu, aby vyhovoval představám architekta. Mostní pilíře mají navíc složitý geometrický tvar zužující se směrem vzhůru a jsou vyplněnyocelovými výztužemi, kterých je 16 000 tun. Kdyby se seřadily za sebou, vznikl by pás dlouhý čtyři tisíce kilometrů!

Rozestavěné pilíře.

Jednotlivé části mostovky byly připraveny na pevné zemi v ocelárnách firmy Eiffel a do Millau dopraveny pomocí více než dvou tisíc konvojů. Na místě byly svařeny a vysouvány z obou stran údolí na mostní pilíře. Co jednoduše zní, hůře se provádělo, ale obě vysouvané části se po několika měsících střetly s přesností na jeden centimetr! Poté byly upevněny pylony (každý o hmotnosti zhruba osmdesáti pěti londýnských autobusů a výšce devadesáti metrů) a lana, jež mostovku, která se mezitím poměrně dost zvlnila, zpevnily. Byly provedeny zátěžové testy a dne14. 12. 2004 byl most slavnostně otevřen prezidentem Jacquesem Chiracem.

Za zmínku stojí, že v průběhu stavby nebyl zaznamenán žádný smrtelný úraz, nikdo nebyl ani vážně zraněn. Jména inženýrů a dělníků, kteří se na stavbě podíleli, jsou zapsána na svitku, který byl v měděné tubě zabudován do jednoho z pylonů.

Když stojíte pod mostem, říká vám zdravý rozum, že přeci není možné, aby nad vámi byla dvouproudá dálnice, ze závratné výšky se vám točí hlava! A když se na most díváte zpovzdálí, nechápete, jak mohl někdo něco takové vymyslet, natož postavit. Štíhlá konstrukce mostních pilířů, z nichž nejvyšší se tyčí ve výšce 245 metrů, působí velice elegantním a křehkým dojmem, jakoby nad údolím rozprostírali svá křídla motýli, přesně tak, jak zamýšlel architekt Norman Foster.

Dvouproudá dálnice v oblacích.

Pohled z mostu do údolí mi bohužel dopřán nebyl. Chodci i cyklisté mají na most přísný zákaz a automobily nesmějí zastavovat. Vše je bedlivě kontrolováno, protože nikdo netouží po hromadné nehodě v nadoblačných výšinách.

Ač si potrpím spíše na přírodní krásy a technické památky jsou pro mě zkrátka příliš technické, neubránila jsem se určitému dojetí. Něco takového opravdu nevídáte denně, proto ocitnete-li se poblíž Millau, neváhejte a dopřejte si neobyčejný zážitek, věřte, že z fotografií máte pocit sotva poloviční!

AUTOR: Martina Bičišťová

zdroj: StudentPoint.cz