Jistě, většina původních irských obyvatel v Dublinu je opravdu buď zrzavá, nebo černovlasá, s bledou pletí a růžovými tvářemi a četnými pihami. Ale Dublin je rovněž město, kde lidé vidí svou šanci, a proto tam cestují ze všech koutů světa za studiem nebo za prací. Můžete potkat Američany, Španěly, Rusy, ale hlavně velké množství Afroameričanů a Asiatů.

Vystoupily jsme z letadla, našly kufry a vyrazily hledat autobus. Našly jsme ho prakticky náhodou, jelikož jsme se nemohly na autobusovém nádraží vůbec zorientovat. A hned nás uvítal právě řidič s afroamerickým původem. Nastoupily jsme, sdělily mu cíl naší cesty a zaplatily požadovaná eura. Zbytek cesty byl poměrně útrpný, jelikož autobus neměl žádnou tabuli, kde by hlásili, jaká je příští stanice, ani jiným způsobem nám to nikdo neřekl. Proto jsme měly nosy přitisknuté na skle, a doufaly jsme, že jsme dostatečně nastudovaly mapu. 

Lidé se stěhují za studiem nebo za prací 

Správně jsme vystoupily úplnou náhodou. A kolem nás byly slyšet všechny možné cizí jazyky. Byly jsme v centru města, takže bylo normální, že se hemžilo turisty. Ale když jsme se pak ubytovaly v jednom ze studentských domů, kde mimo nás bydlelo dalších deset lidí, a který se nacházel nedaleko dublinské čínské ulice (viz čínská čtvrť), shledaly jsme, že to nebyli pouze turisté. V celém domě o dvanácti lidech bydlel jenom jeden Ir. Kromě něj tam žili dvě Rusky, dva Američané, Řek, Španělka, dva Francouzi, a dokonce jeden mládenec z afrického Malawi. A teď i my, Češky. O zábavu jsme měly postaráno a o cizí jazyky také.

Dublin je každopádně veselé město, jak do složení obyvatel, tak i designem domů. A důležitá je také atmosféra, která je tam rozhodně dobrá.

AUTOR: Julie Gonzálezová