Papouškovi jménem Figaro se opakovaně podařilo si z většího kusu dřeva vyrobit dlouhou tyčku, pomocí které byl schopný dosáhnout na potravu, kterou mu ošetřovatelé schovali za pletivo voliéry. Není přitom známé, že by zástupci druhu papouška, do kterého Figaro patří – tedy kakadu goffinův – ve volné přírodě běžně podobné nástroje vyráběli.

Tým ošetřovatelů poprvé zpozoroval Figarovo nadání ve chvíli, kdy se rozhodl použít tyčku ležící na podlaze k tomu, aby si podal hračku, která mu vypadla ven z voliéry. Poté učinili několik pokusů, při kterých umístili odměnu pro Figara za pletivo tak, aby na ni nedosáhl zobákem. Po počátečních neúspěšných pokusech s příliš krátkým klacíkem se však papoušek naučil vyklovat si z kusu dřeva vlastní dostatečně dlouhé dřívko. Pokusy se opakovaly celkem desetkrát ve třech dnech a Figaro se během této doby ve svých schopnostech vyrábět nástroje dokonce zlepšil.