Sem, mezi někdejší centra bojů Fallúdžu a Ramádí, míří tisíce Iráčanů, aby si odpočali od každodenních starostí. "Jezdím sem s rodinou a přáteli každý týden. Tady nechci nic slyšet o nezaměstnanosti, politické krizi a místním politikaření," řekl 25letý Abdar Rahmán Muhammad. Je absolventem ekonomické školy, ale práci nemá. Podobně je na tom i jeho o čtyři roky starší bratr Abdal Kádir, který je historik.

Letovisko Habbáníja nabízí hotel s 300 pokoji, přes 500 bungalovů, pontony, u nichž lze ukotvit čluny, kino, obchody, hřiště a také pět restaurací. V 80. letech jeho sláva dosahovala za hranice Iráku.

zdroj: tisková zpráva

Potíže začaly v 90. letech, když irácká armáda vtrhla do Kuvajtu. Následovaly mezinárodní sankce a nakonec v roce 2003 mezinárodní invaze. Habbáníja leží v provincii Anbár, která se stala baštou sunnitského odboje.

"V letech 2006 a 2007 si tam zřídily teroristické skupiny hlavní stan. Využily toho, že jde o místo izolované v poušti, daleko od amerických posádek," vysvětluje jeden z velitelů místní policie Saad Ísáví. V roce 2008 ale policisté místo od těchto skupiny vyčistili a od té doby je tam prý bezpečno. Služby pro turisty fungují od roku 2009.

Člověk je šťastný jedině, když plave

"V době prázdnin tu míváme 5000 až 10.000 lidí, o svátcích až 30.000. Vystřídalo se tady už 90 procent Iráčanů, lidé si odvážejí dobré vzpomínky," tvrdí ředitel cestovní kanceláře Hamíd Abbud Tarrad a zdůrazňuje, že Habbáníja je pro všechny. Na břehu jezera je vidět muže hrající si s dětmi a ženy, často se zahalenými hlavami, připravujícími jídlo.

Vše chce zrenovovat jedna turecká společnost, což by mohlo do Habbáníje přilákat zpět i cizince. Noví správci se budou muset vypořádat s odpadem hromadícím se na pláži a také udržet násilí za hranicemi této oázy. Nedávno se tu strhla rvačka o ženu. Zúčastnilo se jí několik desítek lidí a stáli proti sobě s noži a holemi, takže musela zasáhnout policie. Ve srovnání s atentáty, které se stále v Iráku odehrávají a při nichž umírají desítky lidí, to byla ale nevinná šarvátka.

"Jezdívali jsme sem ještě před svržením Saddáma Husajna a teď jsem se vrátili. Člověk je šťastný jedině, když plave. Oddechnout si můžete pouze ve vodě," říká spokojená návštěvnice a zaměstnankyně ministerstva školství umm Bakrová.