Měděný symbol přátelství a nového života. Socha Svobody

- Do světa autor: Danica Klein

Za hřmění 21 dělových salv a kvílení lodních sirén se zjevila Američanům v celé své téměř padesátimetrové kráse Socha svobody, dar Francouzů americkému lidu. Anticky hrdá žena byla vztyčena na podstavci na dnešním Ostrově svobody, aby již navždy střežila newyorské ústí řeky Hudson a připomínala ideál svobody. V pátek 28. října tomu bude 125 let.

Placeholder

Placeholder,zdroj: Archiv

Její odhalení symbolizovalo též tehdejší americko-francouzské přátelství. Toho dne měli všichni volno. Američané v ulicích New Yorku zpívali Marseillaisu a prezident Grover Cleveland mluvil o neopakovatelném vztahu dvou zemí, které milují svobodu. Ten časem doznal jistých proměn.

Dílo odlil z mědi

Otcem sochy byl francouzský historik Eduard de Laboulaye, který v roce 1865 navrhl, aby Francie ke stoletému výročí prohlášení nezávislosti darovala Američanům velký monument.

Francouzský sochař Frédéric Bartholdi již dříve podobnou sochu navrhl pro Suezský průplav, ale Egypt jeho nápad nepřijal. Nyní se k němu vrátil a inženýrem konstrukce se stal slavný stavitel Gustav Eiffel.

Bertholdi nejdříve vyrobil malý hliněný model o velikosti dospělého člověka a potom jej zvětšoval, finální dílo pak odlil z mědi. Modelem pro ženský obličej mu byla Isabella Boyerová, vdova po známém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi.

Jásot nebral konce

Pak se sháněly peníze. Do konce roku 1879 ve Francii vybrali 250.000 franků na dostavbu sochy. V červnu 1884 bylo dílo hotovo. Mohutný podstavec, na kterém měla socha stát, museli zaplatit Američané, rovněž prostřednictvím veřejných sbírek. Umístili jej doprostřed hvězdicovité pevnosti Fort Wood na Ostrově svobody.

Socha připlula po moři zabalená v 214 bednách a v newyorském přístavu se sestavovala. Kovové díly, představující vnitřní výztuž, byly zakotveny do měděných pouzder, které připevnili k soše tak, aby se tah obou materiálů vzájemně vyrovnával bez následků na její stabilitu. Eiffel nechal železo ošetřit oxidem olova, který sochu chránil před korozí a plnil i funkci izolantu.

Samotné slavnostní odhalení 28. října 1886 se stalo velkolepou podívanou. Přístav zaplnily jachty a kolesové parníky, všude se tísnily tisíce lidí. Panovalo mlhavé počasí a oblaka dýmu z výstřelů děl způsobovala, že chvílemi nebylo téměř nic vidět. Bartholdi strhnul francouzskou trikoloru, zakrývající tvář sochy. Jásot nebral konce.

Mnozí poslechli

Socha představuje mladou ženu v římském oděvu s pochodní ve zdvižené ruce. U nohou jí leží přetržené řetězy otroctví. Kniha v levé ruce s nápisem 4. července 1776 připomíná deklaraci nezávislosti Spojených států a pochodeň v pravé ruce svítí na cestu svobodě. Sedm trnů v koruně ukazuje přes sedm moří do sedmi kontinentů. Celý název zní: "Socha Svobody osvěcující svět". Celková výška i s podstavcem činí 93 metry.

V době vzniku byla socha hnědá - měděné pláty ztemněly vlivy počasí při její stavbě v Paříži. Za dalších 20 let získala svou zelenou patinu. Nyní ji před další korozí chrání teflon. 
Postupem času se skutečně stala symbolem nově nabyté svobody a bezpečnosti, kterou v Americe hledali noví přistěhovalci. Byla to první, co uviděli lidé připlouvající z Evropy. A koncem devatenáctého století vybízela na plakátech Evropany, aby opustili kontinent a začali za oceánem nový, svobodný život. Mnozí poslechli.

Až do konce 19. století byla newyorská dominanta o hmotnosti 225 tun, která každoročně přežije nápor asi 600 blesků, nejvyšší stavbou na západní polokouli a nabízela nejlepší výhled na New York.

Nedávnou tříletou odstávku "dámy", jak jí říkají Američané, si vynutil teroristický útok na mrakodrapy Světového obchodního střediska 11. září 2001. V případě ohrožení by ji totiž bylo velmi obtížné evakuovat.

Tagy: oprava USA

Zdroje: ČTK