Grónsko je největší ostrov světa, který leží severovýchodně od Kanady mezi Arktickým a Atlantickým oceánem. Z 81 procent jej pokrývá led, jenž místy dosahuje mocnosti až 3000 metrů. Pouhých 15 procent území je bez ledu.

Geograficky je Grónsko součástí Severní Ameriky, ale historicky, politicky a ekonomicky je zemí velmi propojenou s Evropou. Dánská kolonizace tu započala v 18. století, i když už několik set let předtím zde byly vikingské osady.

Grónsko dneška je vysoce závislé na rybolovu a exportu ryb, nejdůležitější zdroj příjmů je lov garnátů. Jediným sektorem, který nabízí jistý potenciál růstu, je turismus, ačkoliv jeho rozvoj je limitovaný krátkou sezónou a vysokými náklady.

Grónsko | zdroj: ThinkStock

Vesnice Kulusuk

Na východním pobřeží Grónska, jižně od polárního kruhu (65,5° severní šířky), se nachází vesnice Kulusuk. Rozprostírá se na stejnojmenném ostrově o průměru kolem 10 kilometrů a během dlouhé zimy přimrzá k pevnině díky mořskému ledu. Pobřeží je v těchto končinách velmi členité, se spoustou fjordů a ostrovů.

V Kulusuku žije kolem 330 obyvatel, přičemž jejich počet rok od roku klesá. V současnosti je registrováno jen 25 lovců. Díky dánské správě má každá grónská vesnice školu, kostel a obchod. Zde najdeme navíc i poštu a samozřejmě letiště, bez nějž by byla doprava do oblasti snad nemožná.

Atmosféra ve vesnici je opravdu neuvěřitelná. Zejména po ránu, když Arktidu probouzí slunce ... anebo navečer, kdy se do ticha ozývají jen zdejší psi.

Vesnice Kulusuk | zdroj: ThinkStock

Zima je tu tvrdá a dlouhá. Běžně tu prý bývá 4 až 6 metrů sněhu. Přestože byl na východním pobřeží Grónska vloni zakázán tvrdý alkohol, místní komunita s nadměrným pitím bojuje i nadále.

Zdejší společnost je tradičně zaměřená na lovu tuleňů. Dodnes jsou k lovu využívána psí spřežení, s kterými lze dojet až na okraj mořského ledu a poté pokračovat na kajaku. Tuleni se buď harpunují dírou v ledu, nebo se chytají do sítě, která je nastražená okolo ice bergů - plovoucích kusů ledovce. Tulení maso vypadá jako vepřové, chutná jako ryba, ale rozhodně nevoní.

S místními lovci lze domluvit poměrně drahý výlet se psím spřežením. Za špatného počasí, jako potkalo nás, dostává výlet dost expediční charakter. Sněžení střídá vichřice a dokonce i Eskymák si nasazuje kapuci. Desítka psů táhne sáně slušnou rychlostí a během dvou hodin lze dojet až k vedlejšímu ostrovu, kde ledovec stéká až do moře. V současnosti je pro místní obyvatele úbytek a kolísání ledové pokrývky velkým problémem. Po generace ověřené cesty po mořské hladině přestávají být bezpečné.

Pes z vesnice Kulusuk | zdroj: ThinkStock