1. den

Po noci strávené na moři loď konečně zakotvila v Newcastelu. Naše pouť se začala právě v tomto přístavu, odkud jsme autobusem zamířili do Durhamu. Foťáky byly připraveny a počasí bylo příznivé.

Zastavili jsme a s neskrývanou radostí si prohlíželi durhamský hrad a katedrálu. Táhlo mě to sem hlavně proto, že se zde natáčel Harry Potter. Po obhlédnutí památky jsme opět naskákali do autobusu a vyrazili pryč.

Zamířili jsme si to k hranicím Anglie a Skotska - k Hadriánovu valu. Už zde byla mnohem lépe cítit skutečná atmosféra nádherného Skotska, které leželo, co by kamenem dohodil. První skutečnou zastávkou v něm se stalo Glasgow, průmyslové centrum Skotska. Procházeli jsme městem, které nám nabízelo modernost dnešní doby snoubenou s douškem minulosti. K večeru jsme se vydali na poslední zastávku tohoto dne - k památníku Bannockburn. Okolní krajina byla kouzelná, proto nikomu nevadilo zdržet se tu déle, než bylo plánováno. Na závěr dne jsme se setkali s pravým skotským dudákem a mohlo se jet do domků našich skotských rodin, které nás (ve většině případů) přivítaly s otevřenou náručí.

Brána do Skotska: Hadriánův val

Ubytování v rodinách

Jeden z důvodů podniknutí této výpravy byla také možnost procvičit se v jazyku při komunikaci s místními Skoty a přispělo tomu i ubytování v rodinách poblíž městečka Stirling.

Rodina, ve které jsem byla ubytována já, měla na první pohled malý dům, vedený převážně v dřevě, který však zevnitř ukázal být daleko prostornější. Bydleli jsme v patře, v ložnici s vlastní koupelnou a opravdu jsme si nemohli stěžovat. Ubytování bylo luxusnější než v kdejakém hotelu. A co teprve strava! Snídaně se skládaly jak z typických toustů, pomerančových džemů a medu, tak také z párků, fazolí a dalších teplých pokrmů, na které nejsme my, Češi, zrovna zvyklí. Všechny pokrmy však byly výborné. Svačiny byly rovněž velice vydatné, v látkové chladící taštičce dostal každý svoji. Večeře byly vždy o třech chodech, výborný rosbíft nebo těstoviny. Jsem velice ráda, že jsme se rozhodli pro pobyt v rodině, ale byli i tací, kteří by nakonec zvolili raději hotel. Veskrze můžu však tuto příležitost doporučit.

Domek, který jsme při návštěvě Skotska obývali. Větší, než by se mohlo zdát...

2. den

Po náročném prvním dni nás čekal vítaný odpočinek v podobě návštěvy jezera Loch Lomond,národního parku The Trossachs a vesničky Luss. Dýchla na nás divoká atmosféra skotských vrchovin a všechna zeleň i klidná hladina jezera blahodárně působila na nervy celé posádky autobusu. Vesnička byla malá a krásná, domky jako vystřižené ze skotských pohádek. Po vydatném obědě jsme se vypravili na poslední zastávku dne, do vesnice a na hrad Inveraray. Hrad se nacházel v krásném sepjetí s přírodou, mezi kopci a loukami. Ve vesnici jsme mohli mimo zajímavé věznice obdivovat také přistav s milionem racků a loďmi, které odpoledne odjížděly zpět do Glasgow.

Překrásný hrad v Iveraray obklopený kopci a zahradami.

3. den

Třetí den našeho putování nepřipouštěl žádnou zahálku, proto jsme se zčerstva vydali na hradBlair Castle. Parky kolem něj i jeho samotné interiéry byly typicky skotské. Hrad ležel mezi vysokými kopci a v jemném ranním světle všem účastníkům zájezdu doslova učaroval. Nezdrželi jsme se však dlouho, na programu toho bylo více.

Autobusem jsme projeli tajemným vřesovištěm Rannoch Moor, kde šlo skutečně o nervy, když našemu autobusu, který nás do té doby spolehlivě vezl, upadlo díky protijedoucímu autu zrcátko a my jsme tak byli nechání napospas muškám, které se do autobusu probojovaly. Naše nesnáze naštěstí netrvaly dlouho a tak jsme se kolem poledního dostali k jezeru Loch Ness. S dalekohledy a hledáčky fotoaparátů se nám místní příšeru nakonec spatřit nepodařilo, nicméně umělá napodobenina vedle hladiny jezera byla velice vyvedená.

Kus od místa, kde jsme zastavili, jsme mohli vidět také zříceninu Urquart Castle. Naneštěstí byl přístup k ní omezen, a tak jsme se museli spokojit s pohledy z dálky. Den ještě nekončil, i když bychom po lapáliích, které nás už potkaly, byli vlastně docela rádi.

Dalším bodem cesty se staly Neptunovy schody, technická rarita na Kaledonském kanále. Pozorovali jsme propouštění vody na kanále, a i když to bylo zajímavé, méně technicky zaměřené návštěvníky zaujme pouze změna hladiny vody.

Při cestě zpátky do našich rodin jsme se zastavili u hory Ben Nevis, nejvyššího bodu Spojeného království. Hora se bohužel před námi skryla v oblacích.

Celý zbytek cesty jsme projížděli údolím Glen Coe, dle mého názoru nejdivočejším, nejtajemnějším a nejtemnějším místem celého našeho putování. Oblohu halila šedá mračna a nad námi se tyčily zalesněné, strmé kopce. Cesta trvala více než půlhodinu, proto jsme si stačili uvědomit skutečnou hloubku tohoto místa. Při fotografickém výstupu z autobusu nebyl dojem z údolí o nic menší. Můžu říct, že jsme si všichni trochu vydechli, když jsme z údolí vjeli do vřesovišť. Skotská krajina nutí k zamyšlení, působí na každého jinak a  silným citovým prožitkům se zde nevyhnete. Údolí Glen Coe to jen potvrzuje.

Zřícenina Urquart Castle: Magické místo na břehu jezera Loch Ness.

4. den

Naše kroky zamířily tentokráte k městečku Culross, kde jsme mohli vidět palác a opatství. U pobřeží, které bylo lemováno kameny, jsme viděli i kotvu a kus od ní také soukromou botanickou sbírku, která nás nakonec zaujala asi nejvíce. Poté jsme zamířili k dalšímu z jezer, Loch Leven. Ačkoliv bylo už několikáté, které jsme mohli vidět během naší návštěvy Skotska, osobně mě nikdy nepřestanou udivovat kopce, které jezera lemují a lesknoucí se hladinu, která odráží mohutné stromy kolem.

Vrcholem čtvrtého dne se stal palác Scone, místo korunovace skotských králů. Budova je to vskutku důstojná, se všudypřítomnou zelení kolem. Absolvovali jsme prohlídku interiérů, které, dle mého názoru, zas tak obdivuhodné nejsou. Ke konci jsme mohli spatřit repliku koruny, která byla i přes zákaz hojně fotografována. Nikdo si nevšiml.

Mírné zklamání z interiérů paláce jsme si vynahradili v místní kavárně a prohlídkou okolí, ve kterém je nastěhováno i několik pávů, kteří se nechají za sušenku ochotně fotografovat turisty.

Dalším bodem v programu byla katedrála v Dunkeldu. Toto místo má svou atmosféru, které dopomáhá i přilehlý hřbitov. Katedrála je více méně rozdělena na dvě části: zrekonstruovanou vnitřní, s klasickými kostelními lavicemi a vnější, do které není přístup, snad pouze fotoaparát vám zprostředkuje pohled dovnitř. Při našem zájezdu nám během návštěvy této katedrály pršelo. Při úderu hromu nejeden z našeho zájezdu vyděšeně nadskočil.

Závěr naší návštěvy patřil hradu Stirling. Ač utahaní, přece jsme se na něj těšili. Už při dojezdu na místo nám však bylo zřejmé, že do hradu se jen tak nedostaneme. Auta s neprůhlednými černými skly a davy nám blokovala průchod, proto jsme se museli zařadit a sledovat, co se děje. Až po chvíli nám došlo, že se zřejmě jedná o oficiální návštěvu. Uvnitř v hradu jsme se dozvěděli, že šlo o návštěvu královny Alžběty II. s doprovodem. Přišla znovuotevřít jeden z objektů na hradě. Vyjmečnost této návštěvy jsme si tedy zapamatovali v tomto duchu, ačkoliv hrad sám o sobě je nepochybně architektonickým skvostem. Po prohlídce jsme se usadili na lavičku, která přiléhala malému, květy lemovanému nádvoříčku a pozorovali jsme mumraj kolem. Nakonec, byl to náročný den.

Místo korunovace skotských králů. Palác Scone.

5. den

Předposlední den byl věnován Edinburghu, hlavnímu městu Skotska. Prve jsme si prohlédli mosty před samotným městem, až poté jsme zamířili k hradu, kde jsme započali samotnou návštěvu. Interiéry hradu nám nezůstaly utajeny. Především mne zaujaly pravé korunovační klenoty skotských králů, které se ovšem už fotografovat nesmí (na rozdíl od jejich kopie), vše je přísně hlídáno. Hodně zážitků jsme však měli i z prohlídky exteriérů hradu a z fotografování všeho možného, včetně hradní stráže (v kiltech), která je výrazně k turistům přátelštější než naše česká. V areálu hradu jsme našli i dvě červené, typicky anglické telefonní budky. Po prohlídce hradu jsme zamířili pěšky Královskou mílí do centra města. Bylo brzké ráno a díky tomu jsme se vyhnuli davům turistů a mohli jsme si některé z pamětihodností prohlédnout v klidu. Měli jsme možnost spatřit budovu Národní galerie, památník sira Waltera Scotta nebo například slavný Holyroodhouse, který ukončuje Královskou míli a je královniným sídlem při návštěvách v tomto městě. Během našeho působení ve městě byl Holyroodhouse nepřístupný, zřejmě kvůli již zmíněnému pobytu královny ve městě.

U paláce také skončilo naše pětidenní putování. Nejeden výletník musel zamáčknout slzu v oku nad koncem tohoto úžasného zájezdu, včetně mně.

Doufám, že se do Skotska ještě někdy podívám a vřele tuto návštěvu doporučuji i vám. Nejen, že se setkáte opět s něčím novým, ale uchvátí vás také skotská atmosféra. A pokud budete mít stejné štěstí jako já, tak i pohostinnost místních. Budu mít dlouho na co vzpomínat…

Památník Waltera Scotta v Edinburghu.

AUTOR: Eliška Šafránková