Zpěvák chválí bossa Camorry za to, že nařídil zabití "zrádce". Video ukazuje gangstera, jak dává instrukce zabijákovi a říká mu, kdo je terčem. Pak vidíme vraha, jak své vyděšené oběti předává lístek s jeho jménem. Je to příkaz k popravě. V textu písně se mezitím o kápovi říká: "Není pravda, že je zlý." Když vrah vytasí pistoli, nabádá zpěvák: "Musíme ho respektovat."

Liberti zpívá v italském dialektu a v takzvaném neomelodickém stylu, jenž se vyvíjel posledních 20 let. Jde o specifický hudební žánr, který vznikl v drsných čtvrtích města. Vždy ale existovaly obavy, že neomelodický svět má příliš blízko k tomu mafiánskému a že někteří umělci glorifikují gangstery Camorry.

Neapolské státní zastupitelství Nella Libertiho vyšetřuje. Žalobci byli informováni o songu, jenž prý ospravedlňuje zabití někoho, kdo zradil Camorru, a zpěvák proto byl obviněn z navádění ke zločinu.

Neomelodický pop měl dříve mnoho fanoušků v Neapoli a okolí, ale postupně se jeho popularita rozšířila mimo jižní region. Z fenoménu, o němž se říká, že je do něj výrazně zapojena Camorra, se vyvinul výdělečný hudební průmysl.

Vzácné mafiánské postavy

"Je to kulturní bitva, jev, který nám dělá starosti a který vyšetřujeme," říká neapolský prokurátor specializovaný na boj s mafií Rosario Cantelmo. Vzhledem k tomu, jak pevně Camorra kontroluje předměstí, je asi nevyhnutelné, že se gangsterství jednou promítne do hudby, která pochází ze stejných ulic.

Místní investigativní novinářka Amalia de Simoneová říká, že zatímco není nic špatného na reflektování životní reality v Neapoli, další krok směrem k oslavování vrahů má vážné společenské důsledky. Písně se pak "stávají velmi negativními příklady pro mladé lidi, kteří v těch oblastech žijí", říká novinářka. "Když poslouchají tuto hudbu, představují si šéfa Camorry jako fascinujícího prima týpka a příklad hodný následování. A to je naprosto nepřijatelné a ostudné," tvrdí.

Problémy města

Bylo by však zcela mylné se domnívat, že celá neomelodická scéna je srostlá s Camorrou. Písně, které otevřeně chválí mafiánské postavy, jsou velmi vzácné. Velká většina žánru se zabývá pocity obvyklými v popu: láskou, nešťastnou láskou dospívajících nebo zklamanou důvěrou. Mnoho sentimentálních zpěváků nenese vinu na ničem jiném, než na jisté kýčovitosti.

V současnosti je mladou vycházející hvězdou žánru Rosario Miraggio, jenž zpívá na svatbách, křtinách a večírcích. "Zpívám jenom milostné písně," zdůrazňuje. "Sociálním problémům města se raději vyhýbám," dodává.

Miraggio tvrdí, že jeho posluchače, mezi nimiž jsou většinou teenageři a často dívky, ani zdaleka nezajímá zpívání o problémech města. Místo toho poskytuje malou úlevu, šanci uniknout do hudby.

Miraggio připouští, že vzhledem k povaze života v Neapoli se zdejší umělci nemohou vyhnout tomu, aby se občas neotřeli o gangstery. "Jsme pouze zpěváci," říká. "Neptáme se na zločineckou minulost lidí, před nimiž vystupujeme," říká Miraggio.

Jiný, zase zcela odlišný zpěvák Luca Caiazzo, s tím polemizuje. Když hiphoper vystupuje pod uměleckým jménem Lucariello, často se strefuje do sociálních problémů města. "Když se zaposloucháte do všech těch textů neomelodické hudby, nenajdete jediný song, jenž by říkal něco špatného nebo kritického o Camoře," tvrdí Caiazzo. "Kladl bych si některé otázky, kdybych zpíval na svatbě mafiánského bossa nebo jeho syna," přemítá hudebník.