Palác republiky teď nezažívá kdovíjaký zájem. Všichni mluví oberlínském zámku, o Humboldtově fóru a přitom bude replika hohenzollernského sídla stát částečně na betonové vaně paláce. Ta je zatím skryta pod trávníkem naplněná tisíci metry krychlovými písku. 

Ani šest let po svém stržení nezmizela tato stavební chlouba NDR ze světa. Na ulicích někde v Berlíně leží její recyklovaný beton, ocel z paláce drží pohromadě Burdž Chalífu, osmisetmetrovou věž v Dubaji, bronzově se lesknoucí okenní tabule se nabízejí k dražbě na eBay a žulové desky ze vstupního schodiště slouží od listopadu skateboardistům. 

Místo pro skateboard

Když byl palác ještě prázdný, tak asi od roku 1994, objevila berlínská skateboardová scéna jeho rozsáhlé venkovní prostory jako zajímavé místo pro skoky a jízdy po hraně. O čtyři roky později začala sanace objektu kvůli zamoření azbestem, a tak se skateboardisté vrátili na svá známá místa v západním Berlíně. 

V roce 2005 bylo po mnoha protestech a diskusích stržení paláce hotovou věcí. Fotograf Adam Sello, sám aktivní skateboardista, si vzpomněl na staré časy u paláce a požádal o žulové desky. Tehdejší radní pro rozvoj města Ingeborg Jungeová-Reyerová to považovala za dobrý nápad, ale problém byl s místem. Sello nechtěl jezdit daleko od paláce, představoval si to někde tam, kde má vyrůst berlínský zámek. Pak se objevil volný prostor mnohem jižněji, na bývalém letišti Tempelhof. 

Tamní skateboardový park se skládá ze dvou úrovní, aby co nejméně připomínal klasické dráhy pro skateboarding, ale spíše prostranství před muzeem. Tam jezdí skateboardisté nejraději kvůli autentickému pocitu, že jsou ve městě. Palác republiky tak dostává druhou šanci. 

Kvalitní stavba

Velká část stavebního materiálu z roku 1976 byla velmi kvalitní: ocel a mramor ze Švédska, zrcadlové okenní tabule z Belgie, žula údajně ze Slezska. Když začala sanace kvůli azbestu, existovala stále možnost, že se palác po jejím dokončení dá znovu dohromady. Mobiliář a obložení stěn ze sálů, barů a restaurací byly proto uloženy na bezpečné místo. 

Nádobí s nápisem PdR (Palast der Republik) stejně jako proslavená kulatá světla byla ale již dříve dána do prodeje a mohou být dnes po celém světě. Dlaždičky z palácového Mokkabaru údajně skončily v jedné restauraci v centru. Prodal je tam Spolkový úřad pro centrální služby a otevřené majetkové otázky, který pro stát kulturní majetek paláce spravuje, mezi ním i obří nástěnné malby od Heisinga a Tübkeho, které visely v předsálí. 

Německý stát stále vlastní 381 uměleckých předmětů; řada z nich je jako dlouhodobé výpůjčky v muzeích. 

Část cenného obložení restaurace z míšeňského porcelánu se podle Caroly Jüligové z Německého historického muzea nachází v zasedacím sále ministerstva financí. Architektura NDR se tak potkává s nacistickou, z jejíchž dob budova ministerstva pochází. Druhá část obložení je v depozitářích muzea. 

Spolkový úřad pro správu nemovitostí schraňuje ve velkém skladišti ve Špandavě židle ze zasedacího sálu, lampy z hlavního předsálí a další věci bez uměleckohistorické hodnoty. Co s nimi bude, není jasné, tvrdí úřad. Skladovací doba je ale časově neomezená.