S příchodem noci historická čtvrť Alfama v Lisabonu se svými strmými uličkami, malými průchody, těsnými schodišti a prádlem zavěšeným v oknech oživne rytmem fada.

Na vydlážděných náměstíčkách či v intimnějším prostředí domů fado se v hojném počtu tísní domácí i turisté, aby si vyslechli umělce doprovázené kytarou a zpívali "saudade", ono melancholické vyjádření stesku a melancholie.

Světový význam fada

Portugalsko požaduje, aby bylo fado zaneseno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Svou žádost podalo v červenci a doufá, že "dosáhne světového uznání významu fada", vysvětluje portugalský vyslanec u UNESCO Manuel Carrilho.

V současnosti UNESCO registruje 166 tradic či živých výrazů, jako jsou tango, řezání čínského papíru, chorvatské krajky, karneval v Oruro v Bolívii, kresby v písky ve Vanuatu či divadlo Nogaku v Japonsku.

V případě fada se má UNESCO vyjádřit příští rok v listopadu, upřesňuje Sara Pereirová, ředitelka muzea fado a členka výboru pro propagaci portugalské kandidatury při lisabonské radnici.

Po stopách fada

Historie fada, které se zrodilo v Lisabonu v 19. století, je pevně spojena s historií portugalského národa.

Po období velkých objevů, které Portugalsku umožnily stát se koloniální říší rozkládající se na třech kontinentech, zůstali mnozí Portugalci v Brazílii nebo v Africe. Jiné pohřbilo moře,a v Portugalsku zavládlo ovzduší smutku. Fado se zrodilo z této melancholie, o níž zpívali umělci žijící ve čtvrtích kolem řeky Tejo, vysvětluje Mario Pacheco, který vlastní jeden z nejprestižnějších domů fada ve čtvrti Alfama.

"V našem fadu se skrývá mnoho bolesti. Je to saudade, ono tak těžko přeložitelné slovo, které vyjadřuje stesk po čemsi, stesk po zemi, stesk po ženě, po našich kořenech," dodává hudebník, který doprovází na kytaru zpěváky fada vystupující v jeho klubu.

Světová proslulost

V 50. letech minulého století překročilo fado hranice díky Amálii Rodriguesové. Královna fada, která zemřela v roce 1999, proslavila "saudade" v celém světě a přispěla tak k tomu, že se fado stalo symbolem portugalské kultury.

Podle Cristiny Brancové, která patří k nové generaci zpěváků, kteří nadále šíří tento hudební žánr a obnovují jej zejména vnášením nových zvuků, tato kandidatura fadu umožní, aby jej uznávalo ještě více lidí a dále se vyvíjelo.

"Fado je hudba, která vypovídá o společnosti," zdůrazňuje, "a tudíž se s ní i vyvíjí." 
Někteří příznivci žánru, například právě Pacheco, se však obávají, že zanesením na prestižní seznam UNESCO fado "ještě více unikne městu, kde se zrodilo, a ztratí část svého tajemna".