Soukromé muzeum v Kolovči čeká rozšíření, jeho návštěvnost roste
5. 11. 2010 – 7:57 | Cestování | red | Diskuze:

Muzeum techniky a řemesel v Kolovči na Domažlicku připravuje rozšíření své expozice až na 60 řemesel. Všechny exponáty, například vybavenou dílnu hřebenáře, už majitel má.
Soukromé muzeum, spojené s výrobou keramiky, letos jako jedna z mála turistických atrakcí v Plzeňském kraji překoná loňskou návštěvnost přes 6000 lidí, řekl Martin Volf, provozovatel muzea a pokračovatel rodinné hrnčířské tradice, vítěz krajského Živnostníka roku 2010.
V 16 let fungujícím muzeu, které Volf vybudoval se svým otcem, je na 1000 metrech čtverečních 50 kompletně vybavených dílen s 7000 exponáty. "V ČR je větší muzeum v Letohradě, ale naše je koncepčnější a rozčleněné po několika expozicích v domečkách. V jednolitém prostoru se řemesla ztrácejí," řekl Volf. Muzeum je známé i díky zázračnému dřevěnému mlýnu, který přemílá staré báby na mladé dívky.
Letošní rok byl podle Volfa vinou počasí velmi špatný pro cestovní ruch. Díky enormní snaze, tedy objíždění informačních center, se ale majiteli podaří loňskou návštěvnost mírně překročit.
"Dalších deset řemesel mám připraveno v depozitáři, ale do stávajících prostor už se nevejde ani ň," řekl Volf. Kvůli ekonomické krizi zřejmě přístavba ještě příští rok nevyroste. Musím na ni mít, a tak střádám a požádám o grant na kraji, dodal. Vše si rodinná firma vybuduje sama, jen na materiál potřebuje půl milionu korun.
Hřebenář, zlatník, kloboučník
"Velice zajímavé řemeslo bude třeba hřebenář, který dělal hřebeny z kravských rohů. Celou tu technologii, která už se nevidí, máme doma," uvedl Volf. Dále plánuje zlatnictví a kamnářství. Loni rozšířil expozice o dílny knihaře, kožešníka, kloboučníka, čalouníka, tesaře, vlásenkáře, výrobce koryt, ptáčníka a fotografa.
Koloveč v srdci Chodska se také díky muzeu, fungujícímu po celý rok bez zavíracích dnů, stala letošní Vesnicí roku plzeňského kraje a skončila druhá v ČR. Z turistů profitují místní živnostníci.
Původní hrnčířská dílna
Muzeum by bylo samo těžko životaschopné, a proto funguje ve spojení s výrobou keramiky v původní hrnčířské dílně s kruhem z roku 1785. Keramická živnost se naopak díky muzeu stala nezávislá na prodeji hrnků a talířů v obchodech, což se v krizi, kdy se obecně prodej keramiky výrazně propadl, ukazuje jako "důležité pro přežití".
Státní a obecní muzea podle Volfa získávají dotace na provoz, a proto si mohou dovolit "mnohdy nesmyslně nízké vstupné". O to více se musím snažit, aby si návštěvníci řekli, že sice dali více, ale stálo jim to za to, uvedl Volf, jemuž jako jediný pomohl kraj. Dotace z ministerstva kultury nebo z EU jsou podle něj nedosažitelné.
Většina exponátů je z darů. "Lidé ví, že já s nimi neobchoduji a že když mi je dají, tak tu budou zachované pro potomky," dodal Volf, který má jako jeden z mála lidí v ČR živnostenský list na muzeum.