Pro lékařské účely se používá mnoho rozmanitých bylin; krámky s léčivými bylinkami najdete na tržištích v každém městě a vesničané je často prodávají u cest. Ty známější z nich uvádíme níže, společně s jejich albánskými i latinskými názvy. Pamatujte však na to, že některé z nich mohou být jedované, užijete-li nesprávné množství nebo nesprávnou část rostliny; následný seznam tedy není vodítkem pro samoléčbu.

Lípa (Tilia) se vyskytuje asi ve 20 doložených druzích, z nichž se dva užívají pro lékařské účely. Květy (lule bliri i bardhë) mají protizánětlivé a močopudné účinky, zmírňují křeče a způsobují pocení. Odvar z lipových květů se používá na léčbu rýmy, chřipky a nemocí ledvin a močového traktu. Pomáhá snižovat horečku a zklidňuje nervové potíže.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je v rostlinném lékařství běžně rozšířena a používá se na léčbu nejrozmanitějších onemocnění. V Albánii se této bylině říká lulu basani a svazky dlouhých lodyh často spatříte v krámcích na tržištích. Používá se k léčbě trávícího a dýchacího ústrojí a při potížích s ledvinami. Příznivě působí na oběh krve a pomáhá proti nespavosti. Bylinka má rovněž protizánětlivé účinky a výtažek z jejích květů se zevně používá proti vzniku infekce při zraněních nebo popáleninách.

Heřmánek pravý (Chamomilla recutita) je jednou z nejrozšířenějších léčivých bylin a jeho domovem je právě jižní a jihovýchodní Evropa. Květy s lodyhami se sbírají v létě a poté se suší — svazečky usušeného heřmánku koupíte v celé Albánii. Heřmánek se užívá při trávících a nervových potížích a má protizánětlivý účinek; obvykle se užívá jako odvar, ale přidává se také do koupele, kde mírní záněty kůže.

Brutnák lékařský (Borago officinalis), resp. jeho modré květy se užívají také v kuchyni při přípravě jídel a mají močopudné a protizánětlivé účinky. Odvar z brutnáku (shaja) se užívá k léčbě infekcí močových cest a při problémech nervového systému; roztok z brutnáku se používá také zevně k léčbě kožních poranění a zánětů.

Proskurník lékařský, nebo také ibišek, (Althaea officinalis) se pro své lékařské účinky pěstuje v Evropě již od středověku, kdy se velké oblibě těšil v klášterech. Albánci užívají proskurník (mullanjadhja) jako odvar z kořenů a listů k léčbě kašle a při žaludečních potížích; listy se přikládají jako obklad při zevních poraněních a lehčích pohmožděninách.

Hloh (Crataegus laevigata a jiné druhy), potažmo jeho výtažky se používají komerčně v kapkách a pilulkách k léčbě srdečních a cévních problémů. V Albánii z květů a listů hlohu (murrizi) připravují odvar příznivě působící na srdeční činnost a ke snížení krevního tlaku.

Fenykl (Foeniculum vulgare, maraja) je všeobecně známou rostlinou, jejíž rozmanité varianty se pěstují jako zelenina a jako kuchyňská bylinka. Fenykl je součástí mnoha komerčně dostupných bylinných čajových směsí; v odvaru se plod užívá k léčbě trávícího a dýchacího ústrojí; stejný odvar lze použít k vymytí očí při lehčích zánětech očního víčka nebo zánětu spojivek. Výborný při nadýmání!

Jablečník obecný (Marrubium vulgare, kapinoku) má protizánětlivé účinky a stonky s květy se používají k léčbě mírnějších zažívacích potíží a při zánětu horních cest dýchacích.

Petrklíč a prvosenka, bylinky patřící do rodu Primula (rodu prvosenek, familja Agulicore), obsahují komplex organických látek (glykosid saponin) usnadňujících vykašlávání. Z kořenů a květů rostlin se připravuje odvar nebo výtažek, příznivě působící na zmírnění zánětů průdušek a jiných nemocí dýchacího ústrojí.

Trnkový keř (Prunus spinosa), tedy jeho bílé květy mají mírné močopudné a projímavé účinky. Albánské jméno pro trnku je kulumbria a doporučuje se ve formě odvaru pro pacienty trpící problémy trávícího traktu a ledvinového a močového ústrojí; příznivě také působí jako prevence nachlazení a při léčbě příznaků revmatismu.

Plicník (Pulmonaria officinalis) je jednou z nejstarších lékařských bylinek a používá se již od středověku k léčbě dýchacích potíží. V Albánii se plicníku říká pulmonaria a jeho stonky s květy se ve formě odvaru užívají k léčbě zánětů průdušek.

Maceška (Viola tricolor, manushaqja tringjyrëshe) se užívá vnitřně i zevně k léčbě zánětlivých onemocnění. Stonky s květy se zalijí horkou vodou a odvar se poté užívá k léčbě zánětů horních cest dýchacích a infekcí močového ústrojí nebo ledvinového traktu; polštářky gázy vylouhované v odvaru se přikládají jako obklad na zevní poranění a záněty kůže.

Koňský kaštan (Aesculus hippocastanum) je původní balkánskou rostlinou a v Albánii, kde se mu říká gështenja e kalit, roste divoce. Semena stromu — známé kaštany — se zpracovávají ve farmaceutickém průmyslu k výrobě léčiv určených k léčbě cévních problémů, jako jsou křečové žíly, a k léčbě hemeroidů. Neupravené kaštany jsou jedovaté, ale v Albánii se odvar z kůry a listů používá v lidovém léčitelství k léčbě poruch oběhového systému.

Routa (Ruta graveolens, v Albánii zvaná také ruta) je ve větších dávkách jedovatá; routa se proto musí podávat s velkou opatrností. Routa je pravděpodobně původní balkánskou rostlinou a užívá se jako sedativum a látka uvolňující křeče.
Durman je velmi jedovatý. Farmaceuticky zpracovaný se používá k léčbě astmatu i jiných nemocí. V albánském lidovém léčitelství se durmanu říká tatulla.

S poděkováním Anice Dede
Zdroj informací:  Nakladatelství JOTA