Albánština se považuje  za jeden z nejstarších jazyků v Evropě a v rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev. S rumunštinou sdílí albánština některé společné gramatické prvky.

Protože Albánie byla součástí turecké říše po dobu delší než čtyři sta let, stala se některá turecká slova přirozenou součástí albánštiny. Ti, kteří po nějaký čas žili v dotčeném regionu, se v Albánii setkají se známými výrazy, jako je hajde! (tak pojď!), avash (pomalu) a tamam (přesně tak). Mnoho dalších tureckých slov bylo albánštině přizpůsobeno; patří mezi ně recel (džem), koltuk (křeslo), sahat (hodiny) a kullë (věž). Do albánštiny se podařilo proniknout také řeckým výrazům, používaným zejména na jihu země; v albánštině se setkáme i s některými slovanskými výrazy, ale ty se častěji používají spíše v Kosovu.

Pro toho, kdo někdy studoval jiný indoevropský jazyk, není gramatická skladba albánštiny žádným překvapením. Lidé, kteří hovoří francouzsky nebo jiným románským jazykem, narazí na příbuzná slova jako je furrë (four, pec), qen (chien, pes) a číslovky dy a katër (2 a 4). Albánská gramatika je složitá a slovíčka nám vůbec nepřipadají na první pohled povědomá.

Albánci jsou na obtížnost svého jazyka pyšní. S potěšením vám budou dlouho dobu vysvětlovat, že albánská abeceda má 36 písmen; rádi vás zasypou historkami o starých rolnících žijících na opačných koncích země, kteří nerozumí dialektu toho druhého. A budou velmi potěšeni, když se naučíte několik albánských slovíček, ale zároveň budou velmi překvapeni, vyslovíte-li je správně.

Zdroj informací:  Nakladatelství JOTA