Na to, jaké je pro ni nejhezčí místo, nebo nejoblíbenější zpěvák, mi odpověděla šestadvacetiletá Andalusanka María Márquez. María studovala vysokou školu pedagogickou se zaměřením na první stupeň, ale jelikož zrovna teď nemůže ve svém oboru pracovat, rozhodla se, že si otevře obchod s dětským oblečením z ekologických materiálů.

Žila jsi celý život tady, v Andalusii?

Ano. Celý život žiji tady, konkrétně v Marbelle.

Co se ti na Andalusii líbí nejvíce?

Všechno, hlavně zdejší klima. A lidé jsou tu velmi přátelští a otevření.

A co nejméně?

Nevím, líbí se mi tu všechno. (smích) Jediné, co mi trochu vadí je, že v ostatních částech Španělska se říká, že Andalusané jsou hloupí, že jsou ti nejméně chytří z celého Španělska. Nevím, kde se to vzalo. Stejně tak se ale říká třeba, že Katalánci jsou škrti, nelíbí se jim dávat peníze na cokoli.

Líbí se ti bydlet blízko u moře nebo bys raději bydlela ve vnitrozemí. Jaké to podle tebe má výhody a nevýhody?

Líbí se mi bydlet blízko u moře. Je tu mnohem lepší klima než ve vnitrozemí. To je velká výhoda, navíc zbožňuji pláže.

Projít se po pláži při západu Slunce je velmi uklidňující.

Jaká musí být teplota, abys řekla, že je zima?

To není ani tak otázka teploty, jde spíše o pocit. Nemusí být vysoká, ale svítí Slunce. Nebo naopakteplota je vysoká, ale když fouká vítr, je ti zima. Například teď je tady přibližně 18 stupňů, není zima. Zima pro mě znamená, když musím nosit kabát. Nejchladněji bývá v prosinci a lednu, i 6 stupňů nad nulou, méně ale ne. A to je mi opravdu zima.

Co si myslíš o situaci s nezaměstnaností a způsobu, jakým to řeší vaši politici?

No, s nezaměstnaností to ve Španělsku je opravdu špatné. Je to následek špatného úřadování bank a také politiků. Ještě když byl předsedou vlády José Mário Aznar, banky dávaly lidem hodně peněz, aby si mohly koupit dům, nebo auto. Daly peníze téměř každému. Stačilo, že měl práci. Jinou záruku člověk nepotřeboval. Dávaly jim peníze, které ve skutečnosti vůbec neexistovaly. V té době sice krize začínala, ale lidé ji neviděli. Když byl v dalších volbách zvolen premiérem Zapatero a krize se začala projevovat, lidé začaly vinit jeho, ačkoli on s tím už nic udělat nemohl. Lidé začali ztrácet práci, nemohli platit hypotéku, a spousta z nich o svůj majetek přišla. A myslím si, že politici doposud nedělají nic, aby situaci vyřešili. Oni vůbec nevědí, jak by ji mohli vyřešit.

Chtěla by ses v budoucnu přestěhovat z Andalusie do jiné části Španělska nebo dokonce do jiné země?

Ne. Pokud se někdy přestěhuju, udělám to pouze z nutnosti, ne proto, že bych chtěla.

Mohla by si nám říct něco o svátku, kterému se říká Den Andalusie? Kdy se slaví a proč zrovna tento den?

Slaví se 28. Února, a to od roku 1980. V tento den Andalusie získala naprostou autonomii. Ve školách se konají nejrůznější aktivity související s Andalusií. Zpívá se hymna, povídají si o věcech, které jsou typické, jako třeba jídlo.

Každý správný Španěl má svou vlastní šunku.

Jaké je typické andaluské jídlo?

Nejtypičtější jsou el Puchero (polévka s rýží, mrkví, cizrnou a kuřecím masem), vaječná omeleta s brambory a ryby. Také se tu jí hodně šunka, lidé si kupují celou kýtu a plátky si odřezávají sami. Ale to je typické vlastně pro celé Španělsko.

Jaké je tvé nejoblíbenější místo (město) v Andalusii a proč?

Nedaleko města Cádiz je město Bolonia, a v jeho blízkosti Baelo Claudia, což jsou pozůstatky římského města. To je pro mě místo perfektní pro rozjímání. A pak Granada s Alhambrou, tam je to překrásné. 

AUTOR: Julie Gonzálezová