Barcelona je osmým divem světa

- Cestování autor: Jan Janula

Barcelona byla založena jako římská kolonie Barcino již za vlády císaře Augusta (čtyři dochované sloupy z „jeho“ chrámu jsou k vidění v Centre Excursionista de Catalunya) a díky výhodné poloze na pobřeží Středozemního moře se rychle rozrůstala až na dnešních jeden a půl, s okrajovými částmi ale až 3 miliony obyvatel..

 

Pokud by to potřebovala, jako že ani moc ne, tak ji další proslulost zajistily úspěšné Letní olympijské hry z  roku 1992, i stejnojmenná píseň, kterou jim na počest sloužil, a společně s operní divou Monserat Caballé zapěl fenomenální Fredie Mercury. Ten se však slavnostního zahájení her bohužel nedožil, zemřel na AIDS o rok dříve.

Katalánské srdce

Každé město má to, čemu se říká srdce - náměstí či jinou lokalitu, kde se shromažďuje nejvíc lidí. V Barceloně je jím půldruhého kilometru dlouhý bulvár Las Ramblas, který se „táhne“ od náměstí Plaza Catalunya s půvabnými fontánami, až do přístavu.

Tam na všechen ruch shlíží z několikametrové výšky Kryštof Kolumbus, tedy pochopitelně nikoli osobně, ale jeho socha. Nedaleko je pak středověká loděnice Les Drassanes s muzeem námořní plavby a replikou lodi z bitvy u Lepanta (1571).

Není bez zajímavosti, že původně touto dnes tak rušnou třídou teklo koryto potoka, ovšem poté, co byly městské hradby rozšířeny, stala se jakousi hlavní tepnou vedoucí středem města. Po téměř celé délce ji lemují mohutné stromy - převážně platany.

Již dopoledne ožívá ruchem - což se netýká jen turistů, zvědavě okukujících mimy, co stojí hodiny bez hnutí jako živé sochy, i nevšední kousky žonglérů, klaunů, fakírů, případně nápadité a temperamentní kreace tanečníků - ale i místních, převážně důchodců.

Milenci a tolerance

Ti ze zapraží sledují cvrkot, hrají se sousedem šachy, či sedí v některém bistru, kterých tady je požehnaně a popíjí výtečné vínko. V tomto pestrém mumraji nemohou chybět pouliční malíři, nabízející karikatury známých osobností či zhotovení vlastního portrétu.

Barcelona patří k nejkrásnějším městům světa i díky malebnému koloritu, na severu se tyčí do výšky pohoří Matas, zatímco z jihu její břehy omývá azurové moře. To tak ovšem hodně dlouho nevypadalo, naopak v něm bylo dokonce koupání kvůli velké špíně zakázáno.

Úřady ovšem, i kvůli výše zmíněné olympiádě, investovaly nemalé investice do rekultivace vody i krajiny a vyplatilo se. Pláže se pravidelně čistí, jsou na nich nejen hřiště na všechno možné, ale i posilovny, což není pod širým nebem zrovna běžné.

Večer a v noci se pak stávají oblíbeným místem mileneckých párů - obojího pohlaví. Místní jsou tolerantní, potkat muže vedoucí se na ulici za ruce je zcela běžné, nikdo se za nimi ani neotočí, natož aby ho to pohoršilo.

Pláž

Město pro všechny

Gay diskotéky a bary jsou dokonce vnímány jako módní podniky a navštěvovány „normálními“ lidmi.  Barcelona si každá metropole prošla méně úspěšnými obdobími, ale i takovými, které později historici označují přídomkem zlaté.

Zde šlo jednoznačně nejdřív o gotiku a poté působení „architekta architektů“, stavitele a vizionáře jménem Antonio Gaudí, bez něhož by nikdy nebyla tak fantastická. Ten byl geniální hlavně v tom, že nepoužíval žádné detailně rozpracované výkresy.

Představu stavby měl ve své hlavě a neustále ji upřesňoval přímo na staveništi, kde  běhal jak smyslu zbavený a dával dělníkům další a další pokyny podle narychlo načmáraných náčrtků.

Jeho Chrám Svaté rodiny neboli Sagrada Família, je považován - a ne neprávem - za osmý div světa, přestože není ani osmdesát let po umělcově smrti zcela dokončen.

Sagrada