Vorarlbersko je rakouská končina, která má v mnohém blíže ke Švýcarsku – dialektem, povahou obyvatel, architekturou s krásnými šindelovými domy i výbornými sýry. Mimoto ji od většího „zbytku“ Rakouska dělí hradba masivu Arlberg, která tvoří přirozenou hranici a velmi omezuje dopravní spojení čili i obchodní a kulturní kontakty. Údolí směřující od Bodamského jezera k Arlbergu vás přivede do oblasti zvané Bregenzský les.

Peřináč na prašan

Celá oblast výrazně těží ze své polohy a tvaru terénu – doslova těží sníh. Alpy se z nížiny u Bodamského jezera poměrně strmě zdvihají až k třítisícovému Arlbergu a jsou první, navíc dost výraznou terénní překážkou, zesilující srážkovou činnost. Znamená to statisticky podložený úhrn okolo 10 metrů nového sněhu ve zdejších areálech. Damüls, nedbale roztroušené středisko položené vysoko nad údolím, si tento parametr nechalo dokonce potvrdit univerzitní studií, aby se mohlo s úhrnem 9,3 m vydávat za „sněhově nejbohatší trvale obydlenou obec na světě“. Nedaleký areál Warth-Schröcken udává na svazích dokonce 11 metrů. Lyžařské menu Bregenzského lesa tvoří nově vzniklá houpačka Damüls-Mellau se zhruba stovkou kilometrů tratí a přibližně poloviční areály Diedamskopf a Warth-Schröcken.

Damüls-Mellau: sněhový rekordman I

První je při cestě od Bregenzu městečko Mellau spojené ze dna údolí kabinkovou lanovkou s menším vlastním i větším damülským areálem. Přirozeně vedené a dost členité sjezdovky všech strmostí se rozprostírají ve výškách od 1 500 do 2 000 m n. m. v řídce porostlém terénu plném kotlin, údolíček a plání. Tím areál působí o něco větším dojmem, přestože jednotlivé tratě jsou spíše kratší až středně dlouhé s převýšením od 200 do 500 metrů. Nejhezčí je proměnlivý, svižně červený sjezd z vrcholu Hohes Licht do Damülsu včetně přilehlých variant.

Netradičním zpestřením je 100metrový tunel na nové trati spojující oba dříve samostatné areály. Nejdelší, červeně značený sjezd vede až do Mellau, ale kvůli dosud chybějícímu zasněžování bývá otevřen jen v „lepších“ zimách.

Diedamskopf: slunce, sníh, freeride

Diedamskopf vyrůstá z tradiční, poklidné vesničky Schoppernau a lanovky opřádají hlavně jeho jižně orientované stráně. Pod páteřní kabinkou stéká z vrcholu k mezistanici několik variant strmějších tratí s postupně se zmírňujícím sklonem, do bočního kotle se 6sedačkou pak odtékají po přehledné pláni červené sjezdovky. Odtud vede na protilehlý, poměrně strmý svah ještě jedna 4sedačka, jenž křižují další červené tratě anebo přímo spadající neupravené ski-route.

Warth-Schröcken: sněhový rekordman II

Nejvýše v údolí pak sídlí areál Warth-Schröcken, jehož ubytovacími základnami jsou stejnojmenné malé vesnice s hrstkou vícehvězdičkových hotelů anebo apartmánů v soukromí. Areál s několika expresními sedačkami je rozpřažen po holých a částečně zbrázděných pláních, jimiž po spádnici stékají sportovnější i pohodové, ale vždy široké a přehledné tratě s převýšením okolo 400 až 500 metrů. Solidně pestrou směs sjezdovek dálničního typu ještě převyšují freeridové možnosti – jsou všude v jejich meziprostoru a méně zdatní se mohou nechat navádět devíti trasami ski-route. Krásné non-stop sjezdy z vrcholu až do údolí vedou podél dvou expresních sedaček do Warthu, náročnější a přiměřeně kratší je i sjezd ze Saloberkopfu (2 050 m) do sedla Hochtannberg. Díky největší vzdálenosti od měst v okolí Bodamského jezera bývá i méně navštěvovaný.

Skipas 3 údolí

Kulisa mohutných vápencových hor je podobně jako třeba v Solné komoře působivá, přestože jejich absolutní nadmořská výška není závratná. V celém Bregenzerwaldu a přilehlém okolí (celkem v 31 střediscích) platí společný vícedenní 3-Täler skipas, s nímž lze cestovat i místními autobusy, vybavenými „košem“ na lyže.

Damüls-Mell

Diedamskopf

Warth-Schröcken