Holub chtěl být cestovatelem od malička, ale na přání otce vystudoval medicínu a stal se lékařem. Svého snu se však nevzdal a po promocích podnikl svoji první cestu do Afriky. A už z té přivezl mnoho dodnes nedocenitelných poznatků a artefaktů, které rozšířily jeho sbírky.

Afrika křížem krážem

Druhá cesta, na kterou se vydal v roce 1873, měla za účel nasbírat především etnografické artefakty. Na další expedici, o dva roky později, se mu jako prvnímu podařilo zakreslit podrobnou mapu Viktoriiných vodopádů a také o nich napsat knihu. Na čtvrtou výpravu vyrazil i se svou ženou, v roce1883, arozhodl se probádat území, tak, jak to ještě nikdo před ním nepodnikl a to od Kapského města po Egypt. Cesta ale musela být ukončena dříve, kvůli nepokojům s domorodými kmeny.

Viktoriiny vodopády

Problém s rozrůstající se sbírkou

Paradoxně největší problém měl Holub se svou obrovskou sbírkou, která měla téměř 13 000 exemplářů. Národní muzeum ji odmítlo, dům, který by ji pojal nenašel, a proto byl nucen sbírku rozprodávat či darovat různým institucím. Ještě předtím zvládl uspořádat velké výstavy, první ve Vídni a druhou v Praze.

Uznání až po smrti

Konec dnů Emila Holuba byl velice smutný, umíral ve Vídni na malárii, jako velmi chudý člověk. Jeho význam si bohužel uvědomovali spíše v Americe, Anglii a Německu. Českému národu to trvalo mnohem déle než si uvědomili, jak velký jeho přínos byl.

Více naleznete na StudentPoint.cz.